Report z hraní: Rising Sun

Včera 29.5.2018 jsme pouze ve třech zahráli Rising Sun. Já hrál podruhé s nováčky u této hry Martinem a Endymionem.
Endymion se ujal klanu Bonsaje, Martin klanu Vážky a já klanu Ryby, který nebyl ve hře při našem prvním hraní této hry.

Spojenectví se během ročních období prostřídalo tak, že každý z nás neměl v jednom ročním období spojence. Bonsaje a Vážky chytře využili poměry na mapě v letním období, kdy byli spojenci a získali dost vítězných bodů na to, aby se ode mne odpoutali.
Následně Endymion umě využíval schopností svého klanu a pořizoval levně karty, přitom Martin zrazoval, koho to jen šlo.
Bodové rozestupy se zvětšovali až na tu míru, že na konci hry jsme mezi sebou měli takřka stejné, ovšem velké, rozestupy viz. výsledky níže.

Konečné skóre po 135 minutách hraní:
1. Endymion 76 bodů
2. Martin 50 bodů
3. Deth 25 bodů.

Hraní mě opět bavilo a hra i v lichém počtu hráčů neztratila nic ze svého kouzla.

Co takhle zkusit... Zima mrtvých: Dlouhá noc

V roce 2014 u nás vydala společnost Mindok hru s hororovým nádechem s názvem Zima mrtvých: Cesty osudu. O dva roky později vydal Mindok samostatně hratelné rozšíření k této hře s názvem Zima mrtvých: Dlouhá noc.
Základní  informace k této hře jsou shodné s těmi k Cestám osudu, tedy hra je vzhledem k tématu doporučována hráčům od 14 let, je určena pro 2-5 hráčů a strávíte u jednotlivých scénářů cca 60-120 minut.
Rozšíření Dlouhá noc, je všeobecně hodnoceno lépe, než Cesty osudu. Využívá stejné herní mechanismy, které jsou jen lehce poupravené a do hry přináší zejména moduly, kterými jsou hlavně nové lokace jako Raxxon nebo Skrýš banditů nebo karty Vylepšení, které za předpokladu umístění dostatečného počtu žetonů zpřístupní určité vybavení. Dále se ve hře objeví Neklidní nemohoucí nebo například Výbušné pasti.

Co na vás vlastně ve hře čeká? Zejména západ o přežití se skvělou atmosférou, která je utvářena krásnými ilustracemi a tématickými texty na kartách. Dokážete tedy přežít krutou zimu po apokalyptické katastrofě ve světe plném oživlých mrtvol?
Hru vyhrajete pouze v případě, že splníte úkoly popsané na kartě úkolu, který máte skrytě před sebou a který má každý hráč jiný. Hru nemusí vyhrát vůbec nikdo, nebo jen jeden hráč, případně více hráčů.
Stejně jako ve hře Battlestar Galactica se ve hře může objevit zrádce. Ten ve hře není nikdy při hře ve dvou hráčích a v případě, že se hráči rozhodnou hrát i ve více hráčích plně kooperativní variantu, potom není zrádce ani ve hře více hráčů.

A proč doma vlastně hru Zima mrtvých: Cesty osudu nebo hru Zima mrtvých: Dlouhá noc ještě nemám. No, mám Battlestar Galacticu, která mi připadá v tom zásadním "stejná". Dále nejsem úplným milovníkem kartonových figurek, i když musím uznat, že vsadit na karton u této hry je asi ta jediná správná volba. Jinak hra vypadá dost hezky a pokud bych měl volit, tak vzhledem k ohlasům bych si vybral Dlouhou noc, která přináší více, než její předchůdce, i když například postav, za které mohou hráči hrát je v Dlouhé noci "pouze 20", zatím co v Cestách osudu jich je celkem 30.

Cena obou zmiňovaných her je stejná a v českých e-shopech za ně nedáte méně, než 1080,-Kč. Na serveru BoardGameGeek je Zima mrtvých: Dlouhá noc na celkovém 147. místě a její předchůdce Zima mrtvých: Dlouhá noc na místě 64.

Report z hraní: Great Western Trail - Cesta na západ

Včera 22.5.2018 jsme usedli prvně ke hře Great Western Trail: Cesta na západ. Hráli jsme ve třech hráčích. Větší počet jsem ani nechtěl, protože jsem měl obavu z dlouhé hrací doby. Přece jen, tato hra podle všeho neměla být dohrána do nějakých 90 minut. Ve třech jsme nakonec hráli 150 minut.

Důležité ovšem bylo, že nedocházelo k prostojům a hra si plynula poklidným tempem a bavila.
Hodně dlouho jsem se této hře vyhýbal zejména ze dvou důvodů a to za prvé - měl jsem obavu, že opakované hnaní dobytka honákem přes mapu, třeba i 7x za hru bude stereotypní a nudné a za druhé - že hra bude příliš dlouhá, když vycházím z různých postřehů, co jsem o hře četl.
Nakonec mohu říct, že mě sice po prvním setkání neuchvátila, ale musím říct, že jde o hru, která se příjemně hraje a určitě se k ní budeme vracet. Je zde kombinace několika herních mechanik a to já mám rád.

Protože k bodování dochází až na konci hry, tak jsme se během hraní jen domnívali, kdo by na tom mohl býti lépe než ti ostatní. Jenaaa měl stále dolary, ani nevím, jak ten kluk nevyzpytatelný to dělal, Milan proplouval hrou podobně jako já, tedy "hlavně nenápadně".
Každopádně na konci hry jsme měli všichni dodávky téměř ve všech městech shodně a Jenaaa pobral více bodů z karet cílů. To zřejmě rozhodlo o vítězi. I když třeba Milan zase pobral dost velký počet vítězných bodů za hodnotu krav ve stádu. Já zase vynikal v počtu bodů z nádraží.

Konečné skóre je ovšem následující:
1. Jenaaa 48 bodů
2. Deth 44 bodů
3. Milan 41 bodů.

Report z hraní: Sagrada

17. května 2018 jsem s dcerou zkusil žhavou novinku v mé sbírce deskových her, kterou je Sagrada. Jak patrno, hráli jsme pouze ve dvou, přičemž hraní nám zabralo cca 15 minut. Hned z kraje musím říct, že koupě určitě nebudu litovat, protože nejen, že se hra líbí dceři (17 let), ale i mě samotnému.
O tom, jak se hra hraje se zde rozepisovat nebudu, neboť to jsem již udělal v mém příspěvku viz. ZDE.

Vzhledem k hernímu mechanismu nedochází k prostojům, ovšem neříkám, že přemýšlivější jedinci hru nebudou zdržovat. V případě naší první partie se tak nestalo.
Hru jsem pořídil pro hraní v rodině a jsem přesvědčen, že i dalším členům rodiny se bude líbit.
Ještě doplním konečné skóre:
1. Deth 46 bodů
2. Terka 39 bodů.

Report z hraní: Rising Sun

Včera 16.5.2018 uteklo 150 minut z odpoledne jako nic. Hráli jsme totiž poprvé Rising Sun, ve čtyřech a hra se líbila všem, kdo se zúčasnili.
Pavel se chopil klanu Lotosu, Major klanu Vážky, Jenaaa klanu Želvy a já hrál za klan Bonsaje. Stejně jako tomu bylo při mých prvních hrách Blood Rage, kdy se mi zatraceně nedařilo, tak jsem i u další hry Erica M. Langa nic nepředvedl a do hry se teprve budu muset dostat.

Klan Želvy rozjel ovládání jednotlivých provincií ve svižném tempu a utrhl se i co se týká počtu vítězných bodů, ale pozor, to bylo na jaře. S příchodem léta se vyměnily uzavřené aliance a zejména co se týká bodů, tak se dopředu dostal klan Bonsaje, kterému sekundovaly Vážky. Právě tito dva byli v létě spojenci.
Na podzim již došlo k ještě většímu navýšení počtu figur na mapě a obsazení dalších území, kdy si své pohlídal klan Lotosu, který celé hře vévodil a zaslouženě s převahou vyhrál díky skvěle zvolené taktice, zejména v období letním.

Na pořadí, které vykrystalizovalo v létě již nic podzim nezměnil a proto hra skončila následovně:
1. Pavel 81 bodů
2. Major 53 bodů
3. Jenaaa 45 bodů
4. Deth 34 bodů.

Jak asi víte, jsou tendence tuto hru srovnávat s Blood Rage. Tomu rozumím, protože hru navrhl stejný autor a vydalo stejné nakladatelství. Za mě jde o dost odlišné hry, které nemá cenu srovnávat. Proto se vyjádřím jen k Rising Sun, který hodnotím jako silně nadprůměrnou hru. Ano vím, hrál jsem pouze jednou, ale i tak je mi jasné, že mě bude bavit. Je zde spousta zajímavých voleb a možností, přitom jsou pravidla snadná k naučení a ač má hra, pro mě možná až příliš pastelový vzhled, tak je příjemná na pohled a figurky jsou vůbec skvěle vyvedené.
Už teď se těším na další hraní Rising Sun.

Co takhle zkusit... Sagrada

Chcete se stát řemeslníkem, který zhotovuje vitráže pro chrám Sagrada Familia. Potom si pořiďte abstraktní deskovou hru Sagrada, která sice není lokalizována do češtiny, ale na Zatrolených hrách jsou herní karty lokalizované ke stažení a zatím pouze pravidla ve slovenštině.
Ve hře samotné se nejprve z pytlíku vytáhnou krásné šestistěnné kostky, které si postupně hráči rozebírají pro umístění do svých vitráží jako kousky skla. Zde se hráči snaží umístit kostičky přesně na místa, podle toho, jak jim zasunuté karty vzorků oken říkají. Těchto karet je ve hře 12 a tak je zde dostatečná variabilita pro další hraní. Hráči umisťují kostky tak, aby vedle sebe nebyly kostky stejných barev, ale aby byly umístěné na patřičná místa s danou číslicí a barvou a za to potom byly inkasovány patřičné vítězné body.
Hází se vždy s kostkami v počtu 2 krát počet hráčů plus 1. Potom si hráči rozebírají hozené kostky tak, že první hráč vybírá a postupně další po jedné kostce až přijde řada na posledního hráče, potom se pořadí obrátí a kostky z hozených vybírá poslední až se dojde k prvnímu hráči, který již vybírá pouze ze dvou. Poslední kostka označí konec kola.
Po 10 kolech hra končí a vyhodnotí se vítěz.

Hra Sagrada (cena 899,-Kč) je v základu určena pro 1-4 hráče, přičemž ke hře existuje rozšíření pro 5-6 hráčů (cena 429,-Kč). Hru koupíte jen v některých českých e-shopech. Rozšíření kromě komponent pro 5. a 6. hráče ještě obsahuje krabičku pro házení kostek viz. obrázek níže.

Herní doba je příjemných 30-45 minut, tak si Sagrada určitě najde své místo ve sbírce rodinných her každého deskovkáře.
Doporučený věk je u této hry 13+, což je zřejmě dáno nutností logického uvažování, pokud chce hráč dosáhnout uspokojivého výsledku.
Mě se po shlédnutí Let´s Playe na YouTube hra líbí moc a je možné, že se jednou objeví mezi mnou vlastněnými kousky.

Co takhle zkusit... Dragon Castle (Dračí palác)

Hra Dragon Castle je inspirována hrou Mahjong Solitaire, což jsem ovšem snad ani nemusel zmiňovat, protože to je každému jasné už při prvním pohledu na tuto abstraktní hru.

Hra je určena pro 2-4 hráče s hrací dobou 30-45 minut. Jde o rodinnou hru, kterou si mohou zahrát děti v pohodě od 8 let.
Ve hře hráči odebírají dlaždice z centrálního herního plánu "Dračího hradu" a umisťují je na svoje hrací desky. Přitom se je snaží umístit tak, aby jim přineslo jejich umístění co nejvíce vítězných bodů. Samozřejmě, že jak odebírání, tak následné umisťování má svá pravidla, ale vězte, že to není nic složitého. Důležitý je každopádně výběr dlaždic, které umisťujete a místo jejich umístění, protože v době, kdy dojde ke spojení nejméně 4 dlaždic stejné barvy, tak se vyhodnotí a hráč získá body. Spojením se má na mysli, když dlaždice spolu sousedí alespoň jednou hranou. Ovšem hráč by se měl snažit o to, aby došlo ke spojení více dlaždic, protože nejvíce bodů se dostane při spojení 8 dlaždic a to už chce trošku přemýšlení při umisťování.

Variabilita hraní je zaručena kartami, které přinášejí do hry různé další mechaniky bodování. Těchto karet je opravdu hodně a přitom se v každé hře používá taková karta jen jedna. Dále je možné na začátku hry Dračí hrad stavět do různých tvarů, což přináší další vítanou změnu, pokud mají hráči odehráno hodně partií.
Hra se mi na první pohled zalíbila, a to zejména po shlédnutí videa ZDE. Co mě ale překvapilo je její cena, která je okolo 1200,-Kč. Zřejmě za to mohou právě kvalitní hrací kameny. Hra Dragon Castle bude dostupná v červenci a není lokalizována do češtiny. I když hrací materiál neobsahuje text, tak by stačilo mít přeložena pravidla.

Report z hraní: Pilíře země a Queendomino

Včera 2.5.2018 jsme si po delší době zahráli s přáteli a na řadu přišla postarší hra Pilíře země, kterou jsme ovšem všichni hráli úplně poprvé.
Po prvním zahrání mohu říct, že jde o hru, která neurazí, ale neoplývá ničím zvláštním. Téma je na mechanismus "namontované" velmi dobře a pravidla nejsou nijak složitá.
Hráli jsme ve třech 90 minut a hra skončila, při stále vyrovnaném průběhu, vítězstvím mé osoby, kdy se dá říct, že rozhodl moment, kdy jsem si všiml karty výhod, která mi dala železo a já jej mohl dobře směnit a tím získat další a rozhodující 4 body.

Konečné skóre:
1. Deth 46 bodů
2. Endymion 43 bodů
3. Pavel 41 bodů.

Další na řadu přišla hra Queendomino, kterou jsme taktéž hráli všichni poprvé a připojila se k nám i moje dcera. Hra nám zabrala 45 minut času.

Hra poklidně ubíhala a jak čas plynul, tak bylo jasné, že nemůžu pomýšlet na přední příčky, ač se mi zprvu zdálo, jak hezky k sobě dílky přikládám. Ostatní byli lepší a tak jsem po výhře v Pilířích zkusil zase pro změnu být poslední.

Konečné skóre:
1. Endymion 64 bodů
2. Terka 56 bodů
3. Pavel 53 bodů
4. Deth 38 bodů.

Queendomino je jednoznačně cíleno na rodinné hraní s dětmi a proto to není úplně hra pro mě. Chybí mi tam trochu větší hloubka. Ovšem zpracování hry, mám na mysli zejména dílky samotné, tak je na velmi vysoké úrovni. Člověk je stále ve hře a při hraní se nenudí. Není zde skoro žádný konflikt a tak děti nebudou zklamané, že jim jejich rodič kazí hru. Určitě jsem rád, že jsem si hru, která není v mém hledáčku vyzkoušel a to bych doporučil i rodičům s dětmi.