Včera jsem teprve podruhé zahrál karetní hru God of War, kterou jsem si kdysi pořídil pro její herní mechanismy a pěkné grafické provedení. Předlohu ve formě konzolové hry jsem nikdy nehrál.
Na hru jsem tentokrát nebyl sám a hráli jsme ve dvou s Lamiickem. Asi i díky tomu se nám vcelku dařilo a neskončili jsme už u první scény, jako se mi to stalo při hraní sólo v minulosti.
Já jsem se ujal Kratose a Lamiicek hrál Freyu. Na prvního protivníka, na kterého jsme narazili byl Zlobr. Až překvapivě snadno se nám jej podařilo skolit. Přitom jsme si pěkně posílili své balíčky a mohli jsme v plné síle přistoupit k bitvě proti Alfheimovi.
Asi nás souboj s těmito dvěma monstry měl ukolébat, protože to co přišlo v podobě finálního bosse, to byl nářez.
Finální boss nás čekal Hraezlyr, který nás rozsekal hned po setkání s ním. No, bylo vymalováno po dvou hodinkách hraní, které kupodivu uběhly tak, že nám ani nepřišlo, že jsme u hry strávily tolik času.
Lamiicek hru po svém prvním hraní ohodnotil tak, že se mu líbí a i já si myslím, že jde o nadprůměrnou hru. Tím nechci říci, že jde o hru z lepších co mám, ale rád si zahraju další scény. Právě objevování taktiky jak porazit danou scénu je na této hře asi nejhezčí. Až člověk projde všechny scény, hra už podle mě nebude tak zábavná.
