Tentokrát jsem si opravdu říkal, zda mám vůbec zmiňovat, jak jsme odehráli 4. případ ze základní hry Detektiv: Po stopách zločinu, jenž nese název Vévoda Milánský.
Případ je silně navázán na případ první. To nám snad ani moc nečinilo problémy. Kubovy zápisky jsou dostačující a i paměť, zejména mým mladším spoluhráčům slouží. Co nám ale asi chybí je cit pro detail a velký kus dedukce. Tedy té dedukce, která by nás dovedla k řádnému objasnění vyšetřovaného případu.
My si jsme před závěrečnou zprávou docela jisti, jak se vše asi tak nějak odehrálo, ale po odkliknutí poslední otázky zíráme, jak jsme se předvedli.
No ano, už jste to pochopili. Případ jsme opět nevyřešili. Vévoda Milánský je zase o dost jiný případ, než ty minulé a to svým průběhem. Nám se ovšem vůbec nepodařilo narazit např. na jednu osobu, ke které jsme se měli vyjádřit v jedné ze závěrečných otázek. Prostě jsme šli naprosto špatným směrem při vyšetřování. To nám zabralo 105 minut.
Jak tedy naše sestava Deth, Lamiicek a Kuba neuspěla vidíte víše.
Každému, kdo tento příspěvek čte, tak doporučuji určitě pořízení této skvělé deduktivní hry, která má velmi jednoduchá pravidla, ale zajímavé zápletky a vůbec se po celou dobu hraní budete skvěle bavit.
Následující neděli nás čeká případ poslední, no, mám z toho docela obavy. Obavy z toho, co zase předvedeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat