Report z hraní: Euphoria - Cestou k lepší dystopii

Už 22.3.2019 jsme si poprvé zahráli hru Euphoria, která vychází z pera Jamey Stegmaiera, tedy autora Scythe. Ovšem Euphoria byla vydána v roce 2013 a minimálně na českém deskoherním trhu se nechytila. I proto se dá nyní sehnat za velmi příjemný peníz (od 360,-Kč), přitom je krabice napěchovaná herním materiálem a hra samotná není vůbec špatná.

Hráli jsme ve třech a musím říct, že mě hra bavila. Rozjezd byl dost pomalý a to ze dvou důvodů. Prvně jsme hru hráli poprvé a za druhé, jde prostě o euro, kdy zpravidla člověk nemá šanci provést nějaká komba, jako tomu bývá v pozdějších fázích hry.
Hra svižně ubíhala a adepti na vítězství se vyprofilovali dva a to Martin a Deth. Martin byl šťastnějších hráčem a v době, kdy ukončil hru umístěním desáté hvězdy, tak Deth měl v zásobě hvězdu jednu a Major hvězdy dvě.
Hraní nám zabralo 85 minut.

Na závěr musím říct, že tuto hru by si měl každý hráč, který má rád hry euro pořídit, protože za nějakých 360,-Kč plus poštovné jde o malé peníze za hodně zábavy.

Fotogalerie - Western Legends

Vzhledem k tomu, že v letošním roce 2019 vydá společnost Mindok hru Western Legends (pod názvem Legendy Západu) a protože tato hra na první pohled zaujala mého spoluhráče Jenaaau, tak jsem vytvořil tento příspěvek.
Jde pouze o fotogalerii, protože o hře samotné se toho člověk nemá šanci příliš dočíst, krom toho, že je hra určena pro 2-6 hráčů s hrací dobou 60-90 minut a hráči ve hře představují různé legendární postavy Divokého západu a ve hře se mohou přiklonit na stranu zákona nebo na stranu zla.

Tedy obrazem Western Legends.

Tuto hru mám v hledáčku a je možné, že na podzim obohatí mou sbírku deskových her.

Co takhle zkusit... Black Orchestra (Atentát na Hitlera)

Právě před hodinou oznámila společnost REX hry, že vydají tématickou kooperativní hru z 2. světové války, kterou by mohli udělat radost v naší herní skupině hráči Jenaaa.

Black Orchestra je hra pro 1-5 hráčů s hrací dobou okolo 90 minut, pro hráče od 14 let.
Hráči si nejprve vyberou historickou postavu, která se podílí na spiknutí proti Hitlerovi. Motivace a věrnost svému přesvědčení je vaší zbraní. Čelíte neskutečné hrozbě, přičemž inspirujete své přátele. Využíváte svých speciálních schopností, aby jste splnili svůj cíl.

Vaše kroky ovšem mohou vést k podezřením úřadů a může se stát, že se o vás bude zajímat gestapo, které provádí rutinní zásahy a všichni podezřelí hráči budou zatčeni a vyslýcháni.

Ve svém tahu mohou hráči provádět tři akce, jako například pohyb, vyhledání předmětu nebo tažení karty, případně za cenu jedné akce hodit kostkou a tak získat akcí více, nebo také zvýšit podezření gestapa. Takové je již riziko zvolené volby.

Po provedení akcí se vylosuje karta událostí, která určí další směřování hry. Hraje se na sedm etap (kol), která jsou reprezentována právě kartami událostí. Tyto karty odpovídají chronologicky událostem, které se ve 2. sv. válce odehrály.

Pokud chcete vyhrát, musíte splnit podmínky uvedené na kartě zápletky jako např. dostat Hitlera do požadované oblasti a mít určené věci jako třeba rozbušku, pojistku atd. Následně se pokusíte zabít Hitlera a pokud se vám to za využití kostek a karet podaří, vyhráváte hru.

Cizojazyčná verze hry se prodává za cca 1600,-Kč, tak uvidíme jakou cenovku ponese počeštěná verze a kdy se na pultech obchodů objeví. 

Report z hraní: Fallout

Dvě hodinky ve dvou s Kájou jsme strávili 28.2.2019 u scénáře "Společenství" v deskové hře Fallout.

Dnes se v rámci reportu z hraní nebudu soustředit na hraní samotné, ale uvedu zejména mé první pocity z hry samotné.
Co musím hodnotit velmi kladně, tak to je atmosféra a příběh, které navozují karty střetnutí. Je zde skvěle vymyšlený mechanismus, jak se příběh posouvá dále a případně se i větví. Dále se mi líbí i zpracování hry samotné. Tedy vzhled všech komponent.

Menší problém vidím v levelování, které je stejně náhodné co do vylepšení, jako boj, který závisí pouze na kostkách a věřte mi, že když to nepadá, tak jste zoufalí. Např. mě se povedlo třikrát v soubojích po sobě naházet velký kulový.
Během hraní jsem umřel jednou a Kája dokonce dvakrát. No a právě umírání je v této hře vyřešené poněkud nešťastně a vůbec se mi nelíbí. Chápu, že designér nechtěl do hry dostat absolutní eliminaci hráčů, ale ona vám smrt ublíží tak málo, že by se mohlo v klidu s umíráním kalkulovat a využívat jej pro vlastní prospěch. Nepřátelé se totiž vždy při posunu přibližují k vám a tak není nic snazšího, než se prostě obětovat za cenu ztráty několika málo karet kořisti - vybavení, a tím uprchnout ze sevření nepřátel.

Hru Fallout nevlastním a po prvním zahrání můžu říct, že mi stačí, že si ji můžu zahrát se synovcem, ale v mé sbírce mi nechybí. Uvidíme co s hrou udělá rozšíření, které bude dostupné co nevidět a také jak se změní můj pohled na hru po odehrání dalších scénářů.
Určitě by se mi líbilo, ale značně by to hru prodražilo, kdyby nepřátele byly plastové figurky. Ti jsou ve hře reprezentováni žetony s vlastnostmi a obrázky nepřátel, přitom by jistě šlo vyrobit figurky podobné těm z  Panství hrůzy, kdy se do podstavců zasunují žetony s vlastnostmi figurek. A třeba je vydat jako rozšíření ke hře.

Naši seanci ve dvou nakonec vcelku snadno vyhrál Kája, který poté, co jsme dohráli poslední kolo odhalil deset bodů vlivu, přičemž já měl pouze tři body vlivu. V tu dobu byl ukazatel moci na stupnici frakcí "Institutu" na posledním políčku.