První sezení bylo 3.6.2019 - Černá mohyla. Nebudu zde nijak zvlášť rozepisovat jednotlivé scénáře a jak jsme jimi procházeli, ale vezmu to asi poněkud ze široka a trochu povrchně.
Naše první výprava se nepovedla hned zpočátku, když jsme při události na cestě utrpěli všichni 3 zranění a s tím nastoupili do scénáře, jehož obtížnost jsme si omylem zvýšili o jedna. Naše putování dopadlo nedobře a protože jsme u hry nestrávili nějak moc času, tak jsme se vydali scénář Černá mohyla opakovat. Obtížnost jsme měli již nastavenou na střední, tedy na 1.
Tato obtížnost byla sice výzvou pro nováčky, ale podařilo se nám dojít do vítězného konce s tím, že jsme dokonce i poklad získali. Ovšem dvě postavy ukončili tažení dříve vyčerpané. Byly to postavy, které ovládal Jenaaa - Inoxský surovec a Deth - Orchidská čarovnice. Do vítězného konce nás dostali bez vyčerpání Pavel - Lidská ničemnice a Endymion - Quatrylský kutil.
Slavili jsme úspěch a o týden později, tedy včera 10.6.2019 jsme se rozhodli pokračovat scénářem Mohylové doupě.
V sestavě hrdinů chyběl Inosxký surovec, tak jsme se do bojů pustili ve třech a naše snaha o první průchod skončila hned ve druhé místnosti, když jsme hráli na střední obtížnost a byli jsme rozsekání jedna dva.
Času bylo dost, tak jsme se pokusili scénář splnit na druhý pokus. Obtížnost jsme si snížili na lehkou. Znát to bylo a první místnost jsme vyčistili během jednoho kola. Ovšem ve druhé místnosti jsme již neměli tolik štěstí a to díky taženým kartám bosse. Nechci dávat spoilery, tak nebudu příliš komentovat. Každopádně jsme se vyčerpali a mohli se pustit do pokusu o třetí průchod.
Omyl vážení. Ani třetí průchod nebyl poslední, který nás při hraní Mohylového doupěte čekal. Dostali jsme na frak a ač se nám podařilo udolal bose a ještě předtím se vypořádat s nepřáteli, kteří bojují na dálku, tak nám do bylo houby platné. Vyčerpali jsme se a ádijé. Každopádně bylo znát při našem třetím pokusu, že když se Lidská ničemnice konečně přestávala skrývat v povzdálí, tak se nepřátelé musí obávat o svůj život. Jenže bylo již pozdě.
Výše popsané hraní nám zabralo dohromady skoro 10 hodin a já musím říct, že to byl čas, kterého vůbec nelituji. Ta hra je opravdu skvělá. Jak bývalý hráč PC RPGček vidím v Gloomhavenu něco, co mi připomíná počítačové RPG na desce stolu a tu atmosféru zde silně cítím.
Ovšem vzhledem k naší neúspěšnosti při plnění scénářů se dostavuje také určitá frustrace, která mě ovšem zatím od hraní vůbec neodrazuje... naštěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat