V herní sestavě s rodinnou hrou. Tak jsme strávili s Kubou a Lamiickem včerejších 30 minut hraním deskovky Dračí palác.
Kuba hrál prvně, Lamiicek už v minulosti Dračí palác zkusil. Tuto jednoduchou, ale určitě pro rodinné hraní zábavnou hru jsem vyhrál já. No konečně taky nějaké to vítězství. :-)
V obměněné sestavě a v menším počtu hráčů jsme se vrátili dnes ke hře Psí park, kterou mám obohacenou o obě česky vydaná rozšíření.
Máte rádi hry s plastovými miniaturami za které neutratíte majlant. Máte rádi hry, ve kterých prozkoumáváte nová území. Máte rádi hry, ve které si to můžete naplno rozdat v bitvách proti protihráčům i volně pobíhajícím nestrůrám. Máte rádi hry, které jsou ovládané kartami a ještě k tomu tvoření takového balíčku karet? Potom by pro vás mohla být hra Northgard: Země nepoznané.
Hráči v této hře představují vikingské náčelníky, kteří prahnou po moci a slávě, a právě proto vysílají své bojovníky, aby ovládli rozsáhlá území Northgardu.
Hráč, který získá při této činnosti buď tři území s velkou stavbou nebo nejvíce vítězných bodů po sedmém kole hry, ten zvítězí.
Co hráči ve hře dělají jsem napsal již v prvním odstavci, teď jen doplním jednu drobnost, která se mi líbí. Hráč, který pasuje dříve, tak si do balíčku karet vybírá z nabídky jako první, ale v kole prostě odehraje méně akcí.
Jinak hráči ve hře v podstatě mají na výběr, v závislosti na kartách v ruce, tyto akce:
- verbování, kdy hráči umisťují na mapu bojovníky
- stavba, kdy hráči umisťují na mapu stavby
- pohyb, kdy hráči přemisťují na mapě své jednotky
- průzkum, kdy hráči dobírají dílky mapy, které následně umisťují
- dobrání karet
- speciální akce, kdy hráči hrají speciální akce, které jsou hodně odlišné od výše uvedených a jsou zpravidla popsané na dané kartě.
Ve hře máte možnost hrát až za šest různých klanů, které sice mají na začátku hry totožné startovní karty, ale během hry se mohou dostat k jedinečným kartám pro dané klan.
Hra Notrhgart: Země nepoznané je určena pro 2-5 hráčů s hrací dobou 60-90 minut. Ve více hráčích zřejmě o něco více, než uvádí krabice.
Kdo má zájem o tuto hru, potom si musí připravit částku okolo 1700,-Kč.
Kromě Endymiona, který je vlastníkem hry Concordia, jsme Deth, Jenaaa a Kuba hráli tuto hru včera poprvé. Hráli jsme s některými prvky z rozšíření Salsa. Hrálo se z mého popudu, protože jsem měl chuť si hru vyzkoušet.
Její vydání v češtině jsem zaznamenal u Tlama games, ale hru jsem nepořizoval, není to úplně můj šálek kávy.
Vzhledem k tomu, jaké má hra bodovací podmínky, tak je docela obtížné si udržet přehled nejen o tom, jak a na co hrají soupeři, ale dokonce si udržet i řádný přehled o tom, jak hraje každý hráč sám. Naštěstí nikdo z nás netrpí tzv. analízou paralízou, tak hra docela odsípala, ač hrací doba se nakonec vyšplhala na 2 hodiny a 15 minut.
Já, Endymion a Kuba jsme se dost lozlezli po mapě a proto jsme stáli o karty Saturnu, jenže ty se dařilo nakupovat mým soupeřům. Troufnu si říct, že toto rozhodlo o tom, že nakonec mezi námi byl tak velký bodový rozdíl.
Konečné skóre:
1. Endymion (žlutý) 163 bodů
2. Kuba (modrý) 129 bodů
3. Deth (zelený) 109 bodů
4. Jenaaa (červený) 90 bodů.
Hra mě nakonec příjemně překvapila a bavila nás. Na tom, že bych si mohl hru Concordia pořídit se nic nezměnilo, už jen proto, že ji vlastní Endymion, ale jednou za čas si ji zahrát asi nebude problém. Škoda, že hra není o nějaký ten čas kratší. Kdybychom hráli ve čtyřech tak o 20 min. méně, bylo by to příjemnější vzhledem k tomu, co Concordia nabízí.
Po dlouhé době jsem na stůl dostal hru Anachrony, která jen tak někomu nesedne. Je to ovšem moje oblíbená sci-fi eurovka, která má téma, které funguje.
No a hru jsme hrál s dvěma hráči, kteří hráli Anachrony prvně Lamiicek a Kuba. Po 35 minutách vysvětlování pravidel se začalo hrát. Stačilo odehrát jednu epochu, aby se kluci shodli na tom, že hra fakt není šložitá, jak to na první pohled vypadá.
Hned na úvod se musím přiznat, že nemám moc rád ani kočky (rád si zahraji Ostrov koček) a stejně tak nemám rád ani psy a přesto jsem si pořídil hru Psí park s oběma rozšířeními.
Hru jsem hned dva dny po pořízení dostal na stůl a hráli jsme v sestavě Deth, Terka, Lamiicek a Kuba.
Do hry Psí park je velmi snadné proniknout, protože pravidla jsou jasná a krátká. Přitom hra nejen pro rodinné hraní má co nabídnout a je zde dle mého dostatek rozhodování, aby hra zabavila. Ve hře netvoříte žádná složitá komba, spíše tak jedno, dvě v různých fázích hry, podle toho, jaké časování efektů vám jednotliví psi nabízejí.
Ve hře je velmi zajímavý aspekt, kterým je placení při dražbě věhlasem, kdy věhlas je zároveň vítězný bod.
Já jsem se toho z počátku hry, vůbec nebál a utrácel věhlas při prvních dvou kolech jako ďas, odstatní byli zdrženlivější. Nakonec se ukázalo, že moje taktika nebyla vůbec špatná. Ovšem Lamiicek, který své psy při všech procházkách venčil horní cestou, nás roznesl bodově na kopytech.
Tentokrát ve třech bez Endymiona s Kubou a Lamiickem jsme si podruhé zahráli Cestovatelé jižního Tigridu.
Ve třech jsme hráli o 20 minut méně, než ve čtyřech. Hraní nám zabralo 105 minut skvěle stráveného času. Hry od S. J. Macdonalda a Shem Phillipse (autoři Cestovatelů jižního Tigridu) mám fakt rád a tato je v pořadí již pátou, kterou alespoň od jednoho z těchto autorů mám.
Tentokrát jsme na stupnici zápisků vystoupali všichni na velmi podobné pozice. Ovšem mí protihráči měli opět o dost více vyložených karet území a vody, Lamiicek i karet nebes. Bodový odstup mezi jednotivými hráči byl odstupňován po osmi bodech. Tedy zasloužené a vcelku jednoznačné vítězství Kuby.
Kdo má rád hry jako jsou Architekti Západního království nebo i Paladinové Západního království, tak je podle mě povinnost takových hráčů si pořídit i Cestovatelé jižního Tigridu.
Teprve podruhé v životě jsem si zahrál hru, kterou vlastní Endymion a to hru Pustina. Na hraní jsme byli tři a to já, Endymion a Korgis.
Jak Endymion, tak Korgis od začátku stavěli různé budovy, do kterých umisťovali přeživší, což se mé osobě příliš nedařilo. Já jsem se rozhodl, že zkusím hrát zejména na pořizování předmětů a využívání jejich funkcí.
Nakonec se ukázala, že to nebyl zas tak úplně špatný nápad.
Už hodně vody uplynulo od našeho posledního hraní Robinsona Crusoe. Tentokrát jsme hrál s jiným spoluhráči, těmi byli Kuba a Lamiicek. Oba hráli hru prvně.
Pro hraní jsem zvolil scénář, který jsme ještě nikdy nehráli a to Pomoc pro Jenny. Jak už to tak bývá, tak základem je vybudovat přístřešek na správném typu nově objeveného terénu. Tak jsme záhy učinili a pustili se do stavby voru.
