S hodně velkým odstupem od vydání jsem si pořídil další hru od Erica M. Langa. Tentokrát jde o Ankh: Bohové Egypta, hru, kterou dlouho přehlížel kvůli jedné mechanice, kterou je spojování dvou nejslabších bohů v pozdější fázi hry. Jenže chuť po další hře se spoustou krásných plastových figurek převážila nad, dnes již vím, neoprávněným odporem.
Ke hře jsem (Osiris) usedl s Lamiickem (Isis), Kubou (Amun). Pravidla jsou lehce stravitelná, tak jsme mohli začít hned hrát, protože mí spoluhráči shlédli videonávod od Nithrania na YouTube.
Osiris začal hru dost zle a dostával se do akcí s tím, že nezískával žádné bonusy z událostí, což jeho hru hodně ovlivnilo negativním směrem a v počtu získané zbožnosti fatálně zaostával. Na to svým způsobem doplatil Amun, který měl o dost více zbožnosti v momentě, kdy dochází ke spojení bohů, protože se propadl o velký počet políček. Jenže poté, co se Amuns s Osirisem spojili, tak začínaly Isis zbývat oči jen pro pláč.
Oba bohové na stupnici zbožnosti Isis doháněly mílovými kroky až to celé skončilo při vyhodnocování posledního boje, když Amun s Osirisem dosáhli konce stupnice zbožnosti a vyhráli. V tento moment byl za nimi Isis o dva body.
Hraní nám zabralo 90 minut a hra všechny bavila. Ač jsem si toho od Ankhu nesliboval.
Žádné komentáře:
Okomentovat