Report z hraní... Divoká Serengeti (9.1.2025)

Že prý rodinná hra, pche. No, když jsem si Divokou Serengeti pořizoval, tak jsem měl představu, že ji budu hrát s "nehráčkou" Verčou. Teď, po včerejším hraní vím, že to se mnou hrát určitě nebude. U hry Divoká Serengeti člověk musí mít dobrou prostorovou představivost. To ženám zpravidla poněkud chybí a na Verču je toho zde tolik na hlídání, že ani tuto "rodinnou hru" se mnou hrát dozajista nebude. 
Už během hraní jsme se všichni shodli, že se určitě nejedná o prostou rodinkovku. 

Korgis hru uchopil tak, že se soustředil na pořizování záběrů se symbolem "to se mi líbí" (srdíčko). Během prvních tří kol posbíral potřebný počet pro zisk padesáti bodů na závěr hry. To byl pěkný majštrštyk. Ve spojení s jeho postavou specialisty Dobrodruh se soustředil na to, aby natočil jen určitý nižší počet záběrů a měl dalších třicetpět bodů na dosah. 

Já jsem se soustředil na záběry se symboly zvířat, což mi pomohlo vyhrát obě ocenění a získat nemalý počet vítězných bodů. Ve hře jsem hojně využíval schopnosti specialisty na prasata bradavičnatá. 
Kuba se snažil pořizovat záběry hlavně panoramatické, kdy mu pštros jeho specialisty umožnoval zisk tří bodů navíc u takových záběrů. 

Konečné skóre po 2 hodinách a 5 minutách hraní:
1. Korgis 165 bodů - růžový
2. Deth 143 bodů - bílý
3. Kuba 85 bodů - žlutý. 

Ač hra trvala delší dobu než jsem očekával, tak se netáhla. Uvědomil jsem si jedno, že strašně, ale strašně moc záleží na spoluhráčích jak vás potom hra baví. Mám kolem sebe naštěstí skoro všechny takové, kteří při delším hraní nejsou znechuceni, ale hru si i tak užívají až do konce. 
Byl jsem mile překvapen, že se ani Kuba ani Korgis nevyjádřili, že by Divokou Serengeti již nechtěli hrát. Na stůl se určitě nedostane tak často jako jiné hráčtější hry, ale určitě se na stůl dostávat bude.