... copak jsem dítě, abych hrál takové hry?

Proč takový nadpis? Zeptám se svých známých, co by řekli na to si zahrát nějakou kvalitní deskovou hru . A je zajímavé, že zejména od těch mladších, lehce po třicítce slyším větu, která je nadpisem článku.

Právě proto jsem zabrouzdal na serveru BGG do fotogalerií a vybral několik fotek hráčů, aby se každý takový "dospělý" z mého okolí mohl přesvědčit, že na hraní her i třeba v pokročilejším věku nic není, ale naopak může takové posezení obohatit přátelské vztahy o hlubší zážitky, než je jen nějaké tlachání o nesmrtelnosti brouka.

Abych byl konkrétní pokud jde o hraní deskových a wargames v mém okolí, tak to vypadá následovně. Mutant Chronicles nás hraje relativně dost, zase na druhou stranu né příliš často. Ostatní hry, pokud jde o jednodušší deskové nebo karetní hry, tak není problém, abych si je zahrál s rodinou. U těch složitějších nebo tématicky nepřijatelných v rodinném kruhu už mám jen dva přátele, kdy jeden si rád zahraje, ale jen něco a druhý je naštěstí ochotný hrát jakoukoliv zajímavou hru.
Z uvedeného vyplývá, že v dnešní době má hrám pozitivní člověk největší problém hrát hry zejména protože v okolí nejsou lidé, kteří by s ním hry hráli. A stejný problém mám i já, protože je několik her, které jsou pro 3 a více hráčů, ale na takové mohu s "klidnou" hlavou zapomenout, protože by mi doma leželi jen na skříňce, ale nikdy bych si je nezahrál. Za všechny můžu jmenovat Battlestar Galactica.