neděle 4. března 2012

První dojmy z hraní Runebound 2. edice

Dokopal jsem se konečně k počeštění hry vydavatele Fantasy Flight Games a tak nastal čas tuto dobrodružnou hru zkusit. V tomto článku se podělím o některé z prvních dojmů, které mám po zahrání zkušební (učící) hry, kterou jsem s dětmi nedohrál. I tak jsme u hry strávili dobré 4 hodiny. 


Zahráním se mi potvrdilo, že jde o hru skutečně dlouhou. O tom se dočtete úplně v každé diskuzi. Celé 4 hodiny jsme hráli i s pravidlem umisťování žetonů zkázy (doom) a v době, kdy jsme hru ukončili byly na počítadle 4 tyto žetony. Tedy polovina z počtu, který by "ukončil" hru, tedy nastal by závěrečný souboj. 
Dokonalý není ani pohyb po mapě za využití kostek, ale z mého pohledu jde o prvek, na který si člověk zvykne a hru musí uzpůsobit tomu, jaké kostky padnou. 
Tím jsem skončil s kritikou. Co je na hře skvělé a u jiné hry jsem se s tím nesetkal (snad kromě Descentu), je atmosféra hry. Ta je výtečná a člověka do hry doprovodné texty na kartách vtáhnou a pak si hráč připadá skutečně jako ten hrdina, který nebezpečným světem prochází. 
Výborná je možnosti nejen nakupovat zbraně, brnění či lektvary, ale i možnost najímat pomocníky. Právě ti mohou velmi pomoci hrdinovi v jeho boji proti nestvůrám a bez nich se jen těžko člověk dostane ve hře dál. 
Pro příští hru mám v plánu při omráčení hrdiny poněkud odlehčit hráčům a hrát s tím, že takový hrdina nepřijde o zlato, které do té doby nashromáždil. Sám jsem byl během odehrané doby omráčen 2x a když člověk přijde o nejdražší předmět a nejdražšího pomocníka a  k tomu ještě o všechno zlato, to už je potom moc velké oslabení. 
Hru bych tedy mohl doporučit hráčům, kterým nevadí dlouhá doba hraní a mají rádi dobrodružné fantasy příběhy. 

Žádné komentáře: