Po devíti letech od posledního hraní, samozřejmě, že v pozměněné sestavě jsme si zahráli naposledy v životě s Lamiickem, Korgisem a Endymionem (ten to jediný se mnou v minulosti hrál) deskovou hru World of Warcraft. No a proč naposledy v životě, protože jsem se rozhodl hru prodat.
Na můj vkus je zde strašně moc soubojů a ač se mi moc líbí levelování postav, tak zase až tak moc velký koskový festival rád nemám. Krom Lamiicka to uznali i ostatní spoluhráči.
Ale ke hraní samotnému. Hráli jsme v sestavě Aliance: Deth - Artumnis Moondream, Lamiicek - Brandon Lightstone proti Hordě: Korgis - Sofeea Icecall, Endymion - Dongon Swiftblade.
To bylo pláče a nářku ze strany Hordy, když ze začátku hry se můj druid levelil tak hezky s tím, že nabíral spoustu různých kostek. To bylo povyku pro nic, když se hra přehoupla do své druhé poloviny a najednou hráči Hordy viděli, že na tom jejich postavy už nejsou vůbec špatně a dokonce ke konci hry byly mnohem užitečnější než dříve proklínaný Deathův druid.
Jak se blížil konec hry, tak v momentě, kdy byly postavy Hordy na čtvrté úrovni a viděli, že nezbývá čas, rozhodli se zaútočit na hlavního bosse Nefariana , jenže jen o fous, jedno promáchnutí se jim ho nepodařilo porazit a tak v dalším kole se o to samé pokusily postavy Aliance. Jejich snažení, ač jedna postava byla na páté úrovni a druid na čtvrté, vyšlo v niveč a úspěch se nekonal.
Došlo tedy po skoro pěti hodinách hraní na souboj mezi Hordou a Aliancí. Bitva nakonec proběhla na dvě kola, kdy první bylo vcelku vyrovnané, ale ve druhém Aliance Hordu převálcovala a tak jsme si s Lamiickem mohli podat ruce, abych si poblahopřáli k vítězství.
Celková doba hraní byla 5 hodin a 15 minut. Hru jsme hráli natřikrát viz. datumy v nadpisu. Nebylo tolik času odehrát v rámci jednoho dne.
Žádné komentáře:
Okomentovat