To, co jsme viděli, to nebyli vetřelci, to nebylo fyzické zlo, to byly "jen" ty nejhorší představy, zrůdy, které si náš mozek na vesmírné lodi vytvořil díky doupatům, která jsme postupně objevovali. A právě náš strach, beznaděj, to bylo to co nás nejvíce ohrožovalo.
Z krátkého popisku výše je zřejmé, že jsme tentokrát (poprvé) usedli k Nemesis s rozšířením Psychonauti. Velká výhoda tohoto rozšíření je, že se toho ve hře mění jen málo, co do mechanik. Proto je velmi přístupné.
Vzdorovat těm nejtemnějším představám se vypravil Deth - pilotka, Lamiicek - voják a Kuba - průzkumnice. A byla to právě průzkumnice, která se stále potýkala s psychonauty, kteří byli snad všude, kam se pohnula.
Stejně jako minule se nám podařilo zkontrolovat jen jeden motor, který pilotka opravila, ale protože jsme hráli na druhé straně mapy, která je těžší na hraní, však se podívejte jak jsou na ni vyřešeny vstupy do strojoven. No a tak jsme doufali, že alespoň jeden z dalších nezkontrolovaných motorů bude v pořádku. V to jsem vlastně doufal hlavně já, protože jsem byl jediný, kdo ulehl k vybernaci. Mí spoluhráči nasedli, každý do jiného modulu, a loď opustili s tím, že měli nějaké ty karty infekce.
Já jsem nepřežil, protože loď vybouchla díky poruše motorů, Lamiicek nepřežil, protože by infikován a jediný, komu se přežít podařilo byl Kuba, který odletěl zdravý a měl splněný úkol. Hra skončila, když nám do konce zbývalo pět kol.
Hraní nám tentokrát trvalo dvě a půl hodiny a zábavy byla zase kupa.
Žádné komentáře:
Okomentovat