Report z hraní: Great Western Trail - Cesta na západ, ano opět

Včera 6.6.2018 jsme pouze s Majorem, který hrál Cestu na západ prvně, zahráli hru, která byla bohatá na umisťování budov a také na zhodnocení stád nakoupeným dobytkem.

Major měl pravidla již dostatečně nastudovaná, tak jsme se příliš nemuseli zdržovat podrobným vysvětlováním a i hra ubíhala jako po másle. Celková herní doba byla nakonec 105 minut a hru jsme si užili.
Jak u této je obvyklé, tak člověk dopředu nemá příliš ponětí o tom, zda bude vítězem právě on a tak na konec přišlo velmi milé překvapení, když jsem zjistil, že jsem s dostatečným náskokem vyhrál.
Bylo to moje třetí hraní této hry, kdy v předchozích jsem okupoval poslední příčku.
Zároveň až při třetím hraní jsem odhalil další herní mechanismus, který jsme doposud hráli špatně a to, že jsme okamžitě po pořízení vykládali karty úkolů na stůl, ale nedávali je na odhazovací balíček, jak to je správně. Poučení pro příště.

Po odehrání i Major konstatoval, že se mu hra líbí a to je dobře. Měla by se stát stálicí v mé sbírce.
Konečné skóre:
1. Deth 84 bodů
2. Major 57 bodů.

Co takhle zkusit: Great Western Trail rozšíření Rails to the North (Cesta na sever)

V letošním roce bude k dispozici (nikoli v naší mateřštině) rozšíření ke hře Great Western Trail: Cesta na západ, které ponese název Cesta na sever. Vzhledem k tomu, že materiál je jazykově nezávislý, tak stačí mít přeložena pravidla a potom se každý vlastník základní hry může pustit do objevování severu. 

Zásadní je zde nový rozšiřující herní plán, kterým se překryje část původního herního plánu, kde jsou zastávky v různých městech, kterých je na této trase nyní o dvě méně. Ovšem v horní části plánu přibyla další města, kam lze krávy dovézt. Pro to budou muset hráči využívat novou pomocnou akci, která má svou destičku a přikládá se k herní desce hráče. Jde o akci, kterou hráči umisťují pobočky (kostičky) a díky nim se dostanou do blízkosti nových destinací, kam krávy lze po železnici dodat. Dále si hráči zpřístupní další bonusy, které se v místech budování poboček nacházejí viz. obrázek výše.

Musím se přiznat, že co o rozšíření vím, tak jsem poněkud rozpačitý a nevím, zda bude mít smysl jej pořizovat. Mám obavu, aby ostatní pomocné akce nepřišly v niveč, když se hráči budou chtít, případně muset sunout na severovýchod USA.

Report z hraní... Great Western Trail: Cesta na západ

Dnes pouze s Martinem jsem si zahrál Cestu na západ, když jindy se hrám pro více hráčů vyhýbám hrát pouze ve dvou. Jenže právě tuto hru spousta hráčů vychvaluje za to, že je stejně dobrá v jakémkoliv počtu a proto jsem to chtěl zkusit.

Hra pěkně plynula a za 95 minut bylo hotovo. Hraní bylo úplně jiné, než když jsme hráli hru poprvé a ve třech. No a jak tomu už v poslední době bývá zvykem, dostal jsem pěkně na frak.
Martin hrál Great Western Trail: Cesta na západ poprvé, ale i tak, zejména díky mnou špatně zvolené strategii, kdy jsem ze začátku "prolítl" mapu příliš rychle, skončil s obřím náskokem.

Konečné skóre:
1. Martin 72 bodů
2. Deth 37 bodů.

Report z hraní: Rising Sun

Včera 29.5.2018 jsme pouze ve třech zahráli Rising Sun. Já hrál podruhé s nováčky u této hry Martinem a Endymionem.
Endymion se ujal klanu Bonsaje, Martin klanu Vážky a já klanu Ryby, který nebyl ve hře při našem prvním hraní této hry.

Spojenectví se během ročních období prostřídalo tak, že každý z nás neměl v jednom ročním období spojence. Bonsaje a Vážky chytře využili poměry na mapě v letním období, kdy byli spojenci a získali dost vítězných bodů na to, aby se ode mne odpoutali.
Následně Endymion umě využíval schopností svého klanu a pořizoval levně karty, přitom Martin zrazoval, koho to jen šlo.
Bodové rozestupy se zvětšovali až na tu míru, že na konci hry jsme mezi sebou měli takřka stejné, ovšem velké, rozestupy viz. výsledky níže.

Konečné skóre po 135 minutách hraní:
1. Endymion 76 bodů
2. Martin 50 bodů
3. Deth 25 bodů.

Hraní mě opět bavilo a hra i v lichém počtu hráčů neztratila nic ze svého kouzla.

Co takhle zkusit... Zima mrtvých: Dlouhá noc

V roce 2014 u nás vydala společnost Mindok hru s hororovým nádechem s názvem Zima mrtvých: Cesty osudu. O dva roky později vydal Mindok samostatně hratelné rozšíření k této hře s názvem Zima mrtvých: Dlouhá noc.
Základní  informace k této hře jsou shodné s těmi k Cestám osudu, tedy hra je vzhledem k tématu doporučována hráčům od 14 let, je určena pro 2-5 hráčů a strávíte u jednotlivých scénářů cca 60-120 minut.
Rozšíření Dlouhá noc, je všeobecně hodnoceno lépe, než Cesty osudu. Využívá stejné herní mechanismy, které jsou jen lehce poupravené a do hry přináší zejména moduly, kterými jsou hlavně nové lokace jako Raxxon nebo Skrýš banditů nebo karty Vylepšení, které za předpokladu umístění dostatečného počtu žetonů zpřístupní určité vybavení. Dále se ve hře objeví Neklidní nemohoucí nebo například Výbušné pasti.

Co na vás vlastně ve hře čeká? Zejména západ o přežití se skvělou atmosférou, která je utvářena krásnými ilustracemi a tématickými texty na kartách. Dokážete tedy přežít krutou zimu po apokalyptické katastrofě ve světe plném oživlých mrtvol?
Hru vyhrajete pouze v případě, že splníte úkoly popsané na kartě úkolu, který máte skrytě před sebou a který má každý hráč jiný. Hru nemusí vyhrát vůbec nikdo, nebo jen jeden hráč, případně více hráčů.
Stejně jako ve hře Battlestar Galactica se ve hře může objevit zrádce. Ten ve hře není nikdy při hře ve dvou hráčích a v případě, že se hráči rozhodnou hrát i ve více hráčích plně kooperativní variantu, potom není zrádce ani ve hře více hráčů.

A proč doma vlastně hru Zima mrtvých: Cesty osudu nebo hru Zima mrtvých: Dlouhá noc ještě nemám. No, mám Battlestar Galacticu, která mi připadá v tom zásadním "stejná". Dále nejsem úplným milovníkem kartonových figurek, i když musím uznat, že vsadit na karton u této hry je asi ta jediná správná volba. Jinak hra vypadá dost hezky a pokud bych měl volit, tak vzhledem k ohlasům bych si vybral Dlouhou noc, která přináší více, než její předchůdce, i když například postav, za které mohou hráči hrát je v Dlouhé noci "pouze 20", zatím co v Cestách osudu jich je celkem 30.

Cena obou zmiňovaných her je stejná a v českých e-shopech za ně nedáte méně, než 1080,-Kč. Na serveru BoardGameGeek je Zima mrtvých: Dlouhá noc na celkovém 147. místě a její předchůdce Zima mrtvých: Dlouhá noc na místě 64.

Report z hraní: Great Western Trail - Cesta na západ

Včera 22.5.2018 jsme usedli prvně ke hře Great Western Trail: Cesta na západ. Hráli jsme ve třech hráčích. Větší počet jsem ani nechtěl, protože jsem měl obavu z dlouhé hrací doby. Přece jen, tato hra podle všeho neměla být dohrána do nějakých 90 minut. Ve třech jsme nakonec hráli 150 minut.

Důležité ovšem bylo, že nedocházelo k prostojům a hra si plynula poklidným tempem a bavila.
Hodně dlouho jsem se této hře vyhýbal zejména ze dvou důvodů a to za prvé - měl jsem obavu, že opakované hnaní dobytka honákem přes mapu, třeba i 7x za hru bude stereotypní a nudné a za druhé - že hra bude příliš dlouhá, když vycházím z různých postřehů, co jsem o hře četl.
Nakonec mohu říct, že mě sice po prvním setkání neuchvátila, ale musím říct, že jde o hru, která se příjemně hraje a určitě se k ní budeme vracet. Je zde kombinace několika herních mechanik a to já mám rád.

Protože k bodování dochází až na konci hry, tak jsme se během hraní jen domnívali, kdo by na tom mohl býti lépe než ti ostatní. Jenaaa měl stále dolary, ani nevím, jak ten kluk nevyzpytatelný to dělal, Milan proplouval hrou podobně jako já, tedy "hlavně nenápadně".
Každopádně na konci hry jsme měli všichni dodávky téměř ve všech městech shodně a Jenaaa pobral více bodů z karet cílů. To zřejmě rozhodlo o vítězi. I když třeba Milan zase pobral dost velký počet vítězných bodů za hodnotu krav ve stádu. Já zase vynikal v počtu bodů z nádraží.

Konečné skóre je ovšem následující:
1. Jenaaa 48 bodů
2. Deth 44 bodů
3. Milan 41 bodů.

Report z hraní: Sagrada

17. května 2018 jsem s dcerou zkusil žhavou novinku v mé sbírce deskových her, kterou je Sagrada. Jak patrno, hráli jsme pouze ve dvou, přičemž hraní nám zabralo cca 15 minut. Hned z kraje musím říct, že koupě určitě nebudu litovat, protože nejen, že se hra líbí dceři (17 let), ale i mě samotnému.
O tom, jak se hra hraje se zde rozepisovat nebudu, neboť to jsem již udělal v mém příspěvku viz. ZDE.

Vzhledem k hernímu mechanismu nedochází k prostojům, ovšem neříkám, že přemýšlivější jedinci hru nebudou zdržovat. V případě naší první partie se tak nestalo.
Hru jsem pořídil pro hraní v rodině a jsem přesvědčen, že i dalším členům rodiny se bude líbit.
Ještě doplním konečné skóre:
1. Deth 46 bodů
2. Terka 39 bodů.

Report z hraní: Rising Sun

Včera 16.5.2018 uteklo 150 minut z odpoledne jako nic. Hráli jsme totiž poprvé Rising Sun, ve čtyřech a hra se líbila všem, kdo se zúčasnili.
Pavel se chopil klanu Lotosu, Major klanu Vážky, Jenaaa klanu Želvy a já hrál za klan Bonsaje. Stejně jako tomu bylo při mých prvních hrách Blood Rage, kdy se mi zatraceně nedařilo, tak jsem i u další hry Erica M. Langa nic nepředvedl a do hry se teprve budu muset dostat.

Klan Želvy rozjel ovládání jednotlivých provincií ve svižném tempu a utrhl se i co se týká počtu vítězných bodů, ale pozor, to bylo na jaře. S příchodem léta se vyměnily uzavřené aliance a zejména co se týká bodů, tak se dopředu dostal klan Bonsaje, kterému sekundovaly Vážky. Právě tito dva byli v létě spojenci.
Na podzim již došlo k ještě většímu navýšení počtu figur na mapě a obsazení dalších území, kdy si své pohlídal klan Lotosu, který celé hře vévodil a zaslouženě s převahou vyhrál díky skvěle zvolené taktice, zejména v období letním.

Na pořadí, které vykrystalizovalo v létě již nic podzim nezměnil a proto hra skončila následovně:
1. Pavel 81 bodů
2. Major 53 bodů
3. Jenaaa 45 bodů
4. Deth 34 bodů.

Jak asi víte, jsou tendence tuto hru srovnávat s Blood Rage. Tomu rozumím, protože hru navrhl stejný autor a vydalo stejné nakladatelství. Za mě jde o dost odlišné hry, které nemá cenu srovnávat. Proto se vyjádřím jen k Rising Sun, který hodnotím jako silně nadprůměrnou hru. Ano vím, hrál jsem pouze jednou, ale i tak je mi jasné, že mě bude bavit. Je zde spousta zajímavých voleb a možností, přitom jsou pravidla snadná k naučení a ač má hra, pro mě možná až příliš pastelový vzhled, tak je příjemná na pohled a figurky jsou vůbec skvěle vyvedené.
Už teď se těším na další hraní Rising Sun.

Co takhle zkusit... Sagrada

Chcete se stát řemeslníkem, který zhotovuje vitráže pro chrám Sagrada Familia. Potom si pořiďte abstraktní deskovou hru Sagrada, která sice není lokalizována do češtiny, ale na Zatrolených hrách jsou herní karty lokalizované ke stažení a zatím pouze pravidla ve slovenštině.
Ve hře samotné se nejprve z pytlíku vytáhnou krásné šestistěnné kostky, které si postupně hráči rozebírají pro umístění do svých vitráží jako kousky skla. Zde se hráči snaží umístit kostičky přesně na místa, podle toho, jak jim zasunuté karty vzorků oken říkají. Těchto karet je ve hře 12 a tak je zde dostatečná variabilita pro další hraní. Hráči umisťují kostky tak, aby vedle sebe nebyly kostky stejných barev, ale aby byly umístěné na patřičná místa s danou číslicí a barvou a za to potom byly inkasovány patřičné vítězné body.
Hází se vždy s kostkami v počtu 2 krát počet hráčů plus 1. Potom si hráči rozebírají hozené kostky tak, že první hráč vybírá a postupně další po jedné kostce až přijde řada na posledního hráče, potom se pořadí obrátí a kostky z hozených vybírá poslední až se dojde k prvnímu hráči, který již vybírá pouze ze dvou. Poslední kostka označí konec kola.
Po 10 kolech hra končí a vyhodnotí se vítěz.

Hra Sagrada (cena 899,-Kč) je v základu určena pro 1-4 hráče, přičemž ke hře existuje rozšíření pro 5-6 hráčů (cena 429,-Kč). Hru koupíte jen v některých českých e-shopech. Rozšíření kromě komponent pro 5. a 6. hráče ještě obsahuje krabičku pro házení kostek viz. obrázek níže.

Herní doba je příjemných 30-45 minut, tak si Sagrada určitě najde své místo ve sbírce rodinných her každého deskovkáře.
Doporučený věk je u této hry 13+, což je zřejmě dáno nutností logického uvažování, pokud chce hráč dosáhnout uspokojivého výsledku.
Mě se po shlédnutí Let´s Playe na YouTube hra líbí moc a je možné, že se jednou objeví mezi mnou vlastněnými kousky.

Co takhle zkusit... Dragon Castle (Dračí palác)

Hra Dragon Castle je inspirována hrou Mahjong Solitaire, což jsem ovšem snad ani nemusel zmiňovat, protože to je každému jasné už při prvním pohledu na tuto abstraktní hru.

Hra je určena pro 2-4 hráče s hrací dobou 30-45 minut. Jde o rodinnou hru, kterou si mohou zahrát děti v pohodě od 8 let.
Ve hře hráči odebírají dlaždice z centrálního herního plánu "Dračího hradu" a umisťují je na svoje hrací desky. Přitom se je snaží umístit tak, aby jim přineslo jejich umístění co nejvíce vítězných bodů. Samozřejmě, že jak odebírání, tak následné umisťování má svá pravidla, ale vězte, že to není nic složitého. Důležitý je každopádně výběr dlaždic, které umisťujete a místo jejich umístění, protože v době, kdy dojde ke spojení nejméně 4 dlaždic stejné barvy, tak se vyhodnotí a hráč získá body. Spojením se má na mysli, když dlaždice spolu sousedí alespoň jednou hranou. Ovšem hráč by se měl snažit o to, aby došlo ke spojení více dlaždic, protože nejvíce bodů se dostane při spojení 8 dlaždic a to už chce trošku přemýšlení při umisťování.

Variabilita hraní je zaručena kartami, které přinášejí do hry různé další mechaniky bodování. Těchto karet je opravdu hodně a přitom se v každé hře používá taková karta jen jedna. Dále je možné na začátku hry Dračí hrad stavět do různých tvarů, což přináší další vítanou změnu, pokud mají hráči odehráno hodně partií.
Hra se mi na první pohled zalíbila, a to zejména po shlédnutí videa ZDE. Co mě ale překvapilo je její cena, která je okolo 1200,-Kč. Zřejmě za to mohou právě kvalitní hrací kameny. Hra Dragon Castle bude dostupná v červenci a není lokalizována do češtiny. I když hrací materiál neobsahuje text, tak by stačilo mít přeložena pravidla.

Report z hraní: Pilíře země a Queendomino

Včera 2.5.2018 jsme si po delší době zahráli s přáteli a na řadu přišla postarší hra Pilíře země, kterou jsme ovšem všichni hráli úplně poprvé.
Po prvním zahrání mohu říct, že jde o hru, která neurazí, ale neoplývá ničím zvláštním. Téma je na mechanismus "namontované" velmi dobře a pravidla nejsou nijak složitá.
Hráli jsme ve třech 90 minut a hra skončila, při stále vyrovnaném průběhu, vítězstvím mé osoby, kdy se dá říct, že rozhodl moment, kdy jsem si všiml karty výhod, která mi dala železo a já jej mohl dobře směnit a tím získat další a rozhodující 4 body.

Konečné skóre:
1. Deth 46 bodů
2. Endymion 43 bodů
3. Pavel 41 bodů.

Další na řadu přišla hra Queendomino, kterou jsme taktéž hráli všichni poprvé a připojila se k nám i moje dcera. Hra nám zabrala 45 minut času.

Hra poklidně ubíhala a jak čas plynul, tak bylo jasné, že nemůžu pomýšlet na přední příčky, ač se mi zprvu zdálo, jak hezky k sobě dílky přikládám. Ostatní byli lepší a tak jsem po výhře v Pilířích zkusil zase pro změnu být poslední.

Konečné skóre:
1. Endymion 64 bodů
2. Terka 56 bodů
3. Pavel 53 bodů
4. Deth 38 bodů.

Queendomino je jednoznačně cíleno na rodinné hraní s dětmi a proto to není úplně hra pro mě. Chybí mi tam trochu větší hloubka. Ovšem zpracování hry, mám na mysli zejména dílky samotné, tak je na velmi vysoké úrovni. Člověk je stále ve hře a při hraní se nenudí. Není zde skoro žádný konflikt a tak děti nebudou zklamané, že jim jejich rodič kazí hru. Určitě jsem rád, že jsem si hru, která není v mém hledáčku vyzkoušel a to bych doporučil i rodičům s dětmi.

Report z hraní: Mechs vs Minions

Dnes 29.4.2018 jsem s dětmi usedl poprvé k Mechs vs Minions. Usedli jsme zatím pouze k výukové hře, která slouží k seznámení se s základními mechanikami hry. Už při této první půlhodině hraní bylo jasné, že tato hra bude docela sranda. Ono už malé poškození příkazového řádku může vyvolat zajímavé situace a poslat mecha někam, kam hráč fakt nechce.

Důležité je, že se hra zřejmě bude líbit jak dětem, tak i mě samotnému. Mechs vs Minions jsem pořizoval právě pro hraní v rodinném kruhu a zdá se, že tato koupě nebyla krok špatným směrem.
Tak a už dost psaní a hurá rozbalit obálku s názvem mise "Operace Krátký doutnák".

Co takhle zkusit... The Forbidden City

Asijská tématika je asi v kurzu, když si v letošním roce 2018 budeme moci pořídit hru, která má právě takový háv a nese název The Forbidden City.

Hra využívá mechaniku umisťování dělníku na herní plochu a je určena pro 2-5 hráčů ve věku od 12 let, s hrací dobou 60-90 min.

Hráči se ve hře ujímají rolí mocných čínských rodin, které se snaží získat vliv a sílu, pomocí uplácení úředníků, kterým se podbízejí různými dárky.
V rámci hry budou hráči cestovat po Číně, plout po Grand Canal, provádět nákupy, pomáhat při stavbě Velké Čínské zdi, zajišťovat si výhody díky dekretům, působit na druhé pomocí intrik a nakonec být přijati u samotného císaře. Pokud se to podaří jednomu hráči, stává se vítězem. Pokud se dočká audience u císaře více hráčů, rozhodují vítězné body.

Hra na mě vizuálně působí velice příjemně a snad se bude hrát stejně dobře, jak na první pohled vypadá.

Co takhle zkusit... Tokaido

Jíž v roce 2014 přinesla na náš deskoherní trh společnost Mindok oddechovou hru Tokaido (původně vydána 2012), kterou později vydal pod svoji hlavičkou také v češtině Blackfire.

Pokud si při hraní deskových her chcete také více oddechnout, potom právě Tokaido je jedna z her, které vám to určitě umožní.
Procházíte Japonskem z města Kjóta do města Edo (dnes Tokio), kdy putování po cestě, které se přezdívá Tokaido sahá až do 11. století, přičemž cesta samotná je dlouhá 500 km.
Během tohoto putování budete navštěvovat různé lokace (hostince, vyhlídky, prameny, trh se suvenýry apod.), které vám přináší vítězné body.
Hráči mají možnost si na začátku hry vybrat jednu z několika postav, kdy každá má jinou schopnost, kterou je třeba využívat, aby jste získali více vítězných bodů, než protihráči. Na tahu je vždy hráč, který má svou figurku na poslední pozici a tak se může stát, že jeden hráč hraje i vícekrát po sobě. K tomu dochází zejména tehdy, když jiní hráči raději popojdou o větší kus cesty dopředu, aby jim jiní hráči neobsadili jimi vybrané destinace.

Ač je hra určena pro 2-5 hráčů, tak je doporučováno hrát ve 3-5 hráčích, protože ve dvou je využívána třetí figurka, kterou střídavě táhnou jednotliví protihráči a jsou lidé, kteří si na tento herní mechanismus stěžují. Jiní zase říkají, že jde o zajímavý prvek, který přináší do hry další strategii.
Herní doba je udávaná 45 min. a odpovídá realitě. Vzhledem k tématu hry, jednoduchosti pravidel a doporučenému věku hráčů od 8 let je zřejmé, že jde o rodinnou hru. Pravidla hry čítají pouze 8 stran.

Tokaido jsem neměl možnost si zahrát, ale líbí se mi jak vypadá a protože takto oddechovou hru doma nemám, tak je možné, že se v mé sbírce co nevidět objeví.
Hru lze pořídit od 830,-Kč a pokud je vám základní hra málo, potom je k dispozici v češtině i rozšíření s názvem Rozcestí, které lze koupit od 455,-Kč. Do hry přináší nové poutníky, malou hrací desku a další možnosti cestování. Obrázek z rozšíření vidíte níže.

Novinky z Albi Game Day, které mě oslovily

Pouze v krátkosti zde uvedu přehled her, které oznámilo vydat Albi dnes na Albi Game Day v Praze.

V češtině se tedy můžeme těšit na Charterstone, hru pro 1-6 hráčů, která využívá legacy systém, kdy hru nenávratně přetváříte v průběhu hraní. Herní doba je uváděna mezi 45-75 min. a náročnost pro hráče od 14 let.
Datum vydání říjen 2018 za doporučenou cenu 1499,-Kč a k dispozici bude i lokalizovaný Recharge Pack, aby si majitelé mohli hru užít znova.

Další hrou, na kterou se můžeme těšit je Anachrony, sci-fi worker placement hra pro 1-4 hráče s hrací dobou 30-120 min. pro hráče ve věku od 15 let.
Datum vydání září 2018 za doporučenou cenu 1499,-Kč.

Pak tu máme karetní hru pro dva hráče SiegeStorm s hrací dobou 15-30 min. s doporučeným věkem hráčů od 14 let.

O tom, že na podzim 2018 bude k dispozici v češtině This War of Mine: Desková hra - Příběhy z ruin, o tom, už byla řeč. Na Albi Game Day bylo vydání tohoto rozšíření k základní hře již pouze potvrzeno.

Pokud si o hrách chcete přečíst více, stačí kliknout na odkaz, kterým je pokaždé název zmiňované hry.

Albi oznámilo vydání více her, ale výše uvedené jsou ty, o kterých jsem ochoten uvažovat, že si je pořídím.

Co takhle zkusit... Black Rose Wars

Fantasy hra pro 2-6 hráčů, která spatří světlo světa v letošním roce (přes Kickstarter od 26.4.2018), s hrací dobou 45-120 min. pro hráče od 13 let. Tak to je ve statistickém souhrnu hra Black Rose Wars, která mě zaujala na první pohled svým zpracováním. Proto jsem se o hru začal zajímat podrobněji.

Hráči představují mágy, kteří postupně zlepšují své schopnosti, pro větší výběr kouzel, kterými později mohou disponovat. Mágové plní různé úkoly, snaží se přežít v nehostinném světě a bojují v modulární aréně.

Hra kombinuje stavění balíčku karet s bojovou mechanikou z jiných bojových her, ale přináší jedinečný systém strategického plánování.
Každý hráč je jedním z mágů řádu Černé růže, který se chce stát novým nejvyšším mistrem mágem, aby získal artefakt Černých růží a Zapomenuté kouzlo.
Každý mág má na výběr 6 kouzelnických škol, kdy každá škola přináší jedinečnou strategii, jak zničit oponenty a zvýšit svou moc.

Hra obsahuje mechanismus, který po zabití mága znovuzrodí a ten se může opět dostat do bitvy, i když jeho zabití zvýšilo moc zúčastněných mágů.
Dle mého je hra velmi příjemná na pohled, dostatečně odlišná od jiných vydaných her a proto ji budu dále sledovat.

Report z hraní: This War of Mine

Netrvalo to ani 100 minut, když poslední z přeživších Cveta místo toho, aby po skončení války odpovídala na otázky svých žáků, se konce války nedožila a tak si její žáci budou muset nalézt odpovědi sami.

Můj druhý report z hraní This War of Mine jsem začal od konce. A nyní se tedy posuneme o nějakou tu chvíli zpět.
Už od začátku měli přeživší Roman (dezertér), Cveta (ředitelka školy) i Katia (reportérka) velkou smůlu v tom, že se jim nedařilo nacházet zejména obvazy a jiný lékařský materiál. Roman potom vůbec neměl štěstí při střežení domu, kdy byl napaden bezdomovci a jejich útok nepřežil. V tu chvíli jsem očekával, že život obou přeživších žen nemůže mít dlouhé trvání a to se také záhy potvrdilo. Katia podlehla způsobeným zraněním jako druhá, tedy nenašla nikdy své rodiče, které hledala, za to oni jednoho dne našli její hrob. Pouze o jeden den déle žila Cveta, pro kterou už možná byla smrt vysvobozením.
Jediné, čeho přeživší neměli během čekání na konec války dost byla voda a různé součástky, ale ty člověku nemohou pomoci se uzdravit a i proto jsem opět přeživší nedovedl do vítězného konce.

Nezbývá než doufat, že příště budou mít přeživší více štěstí a dočkají se kýženého konce.

Co takhle zkusit... Mechs vs. Minions

O hru Mechs vs. Minions jsem se začal více zajímat až v momentě, kdy jeden hráč z naší herní skupiny vážně uvažoval o její koupi. Hra mi připadala taková až moc dětská, zejména postavičky hrdinů jsou na můj vkus příliš "veselé" a není to zrovna to, co po vzhledové stránce hledám.

No jo, ale jak voda teče, čas plyne, tak i pohled lidí se mění a já jsem otočil. Zajímavý herní mechanismus protkaný 10 misemi, kterými musí hráči projít, aby došli k vítěznému konci spojený s postupným otvíráním obálek je to, co chci zkusit a hru si tento měsíc pořídím.

Mechs vs. Minions je hra pro 2-4 hráče s hrací dobou jednotlivých scénářů 60-90 minut.
Na serveru BGG je v celkovém pořadí na 22. místě a mezi strategiemi na místě 20. Už to o hře napovídá, že stojí za to si o ní něco přečíst.
Vydavatelem je Riot Games, což je společnost, která stojí za Free to play MMORPG League of Legends, o které vím jen tolik, že ji hrají moje děti.
Vy jako hráči ve hře představujete hrdiny, kteří využívají různé mechy k tomu, aby porazily armády minionů, kteří ohrožují Runeterry. Mech je ovšem stroj, který je třeba patřičně naprogramovat a k tomu slouží příkazový řádek hráče, do kterého si hráč vybírá karty, které budou řídit to, co bude mech v patřičné herní fázi dělat.
Jak jsem již uvedl, hra obsahuje celkem 10 scénářů, které se hrají postupně a s otevíráním obálek jednotlivých misí přibývají nebo se mění pravidla hry a možnosti mechů i poskoků (minionů). Mapové díly, které jsou ve hře jsou oboustranné a sestavují se pro každou misi jinak.

Ve zkratce si popíšeme průběh hry:
První je tu tah hráčů, který se skládá z lízání karet s příkazy, které si hráči umístí do pozic příkazového řádku, nebo rozebrání, což je odhození karty a provedení okamžitého efektu. Poté následuje vykonání akcí příkazového řádku.
Následuje tah poskoků, který se skládá z pohybu poskoků, zrození nových poskoků a útoku poskoků.
Třetí fází je fáze nebezpečí, která je ovšem jen v některých misích a obsahuje různá speciální nebezpečí, se kterými se hráči seznámí až v ten správný moment.

Hra Mechs vs. Minions byla vydána již v roce 2016 a pokud by jste o ni měli zájem, tak ji v podstatě musíte objednat u vydavatele, kde stojí 75 Euro plus poštovné do České republiky dalších 10 Euro, tedy celkem něco okolo 2200,-Kč. Co je důležité, hra je v češtině a obsahuje 5 mapových dílů, 4 příkazové řádky pro každého hráče jeden, 4 namalované figurky mechů, balíčky karet s poškozením a schopnostmi, miniaturu bombastického zdroje energie, 6 kovových ukazatelů (ozubená kola), 4 akrylové úlomky, 4 kostky a celkem 100 figurek poskoků. Krom toho krabičku, ze které po jejím otevření ve správný čas vyskočí asi něco se sekerou.