Co takhle zkusit: Mage Knight: Desková hra

Nyní 19. místo na žebříčku Board Game Geek se nyní nachází hra Vládi Chvátila z roku 2011, která je určena pro 1-4 hráče s uváděnou hrací dobou 60-240 minut.
Proč o této hře píši až nyní. Je to prosté. V prvním vydání byly díly mapy vyrobené s takovými nepřesnostmi, že jsem si říkal, že mě toto vůbec nezajímá, zmetky doma nechci a taky časová náročnost hry mi připadala neúnosná. Ona totiž uváděná herní doba je jedna věc, druhá je potom reálný čas strávený u hry samotné. Proto taky velká většina hráčů doporučuje hrát tuto hru buď sólo nebo ve dvou.
Krom toho jsem hry, které Vláďa Chvátil navrhl a já si je pořídil, prodal zanedlouho poté, co jsme si je párkrát zahrál, protože to prostě nebyl šálek mé kávy.

Čas plyne, hráč se vyvíjí a tak při příležitosti vydání Ultimátní edice, která spatří světlo světa zřejmě okolo vánočních svátků 2018, jsem se rozhodl, že si nastuduji pravidla hry a mohl bych jí dát šanci. Hra bude vydána díky REX hrám opět v češtině spolu se všemi rozšířeními a i nějakou tou bonusovou kartou navíc. Cena ovšem nebude nejnižší, ale do tří tisíc se vměstná.

K čemu lze Mage Knight: Deskovou hru připodobnit, tak určitě každého napadne počítačová hra Heroes of Might and Magic. No a pro deskovkáře, kteří na Heroesech vyrostli by pořízení Mage Khnighta měla být v podstatě povinnost.
Ve hře se hráči ujmou jednoho ze čtyř, potažmo z pěti (rozšíření) hrdinů, se kterým putují krajinou, prozkoumávají mapu, bojují s nepřáteli, objevují ruiny a nacházejí poklady, přičemž vylepšují své dovednosti, aby dosáhli cíle daného tím kterým scénářem.
Hráč ovládá své počínání kartami, které bere ze svého balíčku a postupně balíček doplňuje mocnějšími kartami kouzel apod., přitom se mu ovšem do balíčku mohou dostat i karty zranění, které ho přinejmenším brzdí ve vykonávání akcí.

Pravidla hry jsou napsána tak, že je všechna není potřeba před prvním hraním znát. Tedy v případě, že začínáte s doporučeným prvním scénářem. Stran mají pravidla požehnaně, ale když se podíváte na YouTube, tak třeba Kubrt nahrál videa, která mohou pomoci nováčkům.

Ještě nejsem zdaleka rozhodnutý, že si hru pořídím, ale přemýšlím nad tím opravdu dost a když budou nešvary předchozí verze odstraněny a nebude lepší volby pro vánoční dárek, potom bych si deskovou hru Mage Knight Ultimate Edition mohl pořídit.

Níže jsou obrázky krabic jednotlivých rozšíření, která budou součástí Ultimátní edice hry:

The Lost Legion Expansion (vydáno 2012)

Krang Character Expansion (vydáno 2013)

Shades of Tezla Expansion (vydáno 2015)

Co takhle zkusit... Ex Libris

Jako sběratel vzácných a cenných knih v prosperující vesnici se účastníte soutěže o velkého knihovníka, kterou vyhlásila rada starosty vesnice. Tato pozice bude udělena nejkvalifikovanějšímu vesničanovi, a když budete dostatečně šikovní, tak to bude právě vy, kdo soutěž vyhraje.

Ex Libris je hra, která se dostane v češtině na pulty našich obchodů v letošním roce díky společnosti REX hry. Hra je určena pro 1-4 hráče s časem hraní 30-60 minut a doporučeným věkem hráčů od 12 let.

Pokud chcete překonat vaši konkurenci, potom musíte vysílat své asistenty do vesnice, aby objevily ty nejpůsobivější kousky. Přitom zdroje nejkvalitnějších knih jsou vzácné, proto musíte být ve správný čas na správném místě, když se objeví.
Protože do týdne dorazí oficiální inspektor starosty, který přijde posoudit vaši knihovnu, kde musíte mít vše řádně uspořádané, tak vše musíte průběžně kontrolovat, aby byly knihy řazená např. podle abecedního seznamu, stability knih v knihovně, druhu knihy apod.
Jen jeden nejšikovnější se stane vítězem.

Na tuto hru jsem opravdu zvědavý. Líbí se mi jak vypadá a i téma se kterým pracuje. Až budou dostupná pravidla v češtině, tak si samozřejmě udělám mnohem přesnější obrázek o tom, zda se hra objeví v mém wish listu.

Report z hraní: Dice Forge

Včera 25.6.2018 jsme si s dcerou užili 30 minut skvělé oddechové zábavy u hry Dice Forge, kterou vysvětlíte za několik málo minut a můžete se pustit do hraní.
Ani příprava hry není nijak zdlouhavá. Asi nejvíce časově náročné je u této hry roztřídění komponent poté, co si prvně rozbalíte krabici. Potom už je vše, díky skvěle vyřešenému insertu, pro přípravu hry samotné připravené do pěti minut.
Na obrázku níže vidíte připravenou hru pro dva hráče.

Karty samotné jsem dceři vysvětloval až v momentě, kdy měla střepy na to, aby je mohla kupovat, tak jsme se opravdu nijak před samotným hraním nezdržovali.
Hra krásně plyne a hráči jsou stále ve hře, neboť "boží požehnání" (hod kostkami) provádí všichni najednou.
Terka mě válcovala v podstatě už od začátku hry a s odehraným časem jsem viděl, že jde už jen o to, o kolik "slávy" (vítězných bodů) prohraji.

Konečné skóre:
1. Terka 97 bodů
2. Deth 67 bodů.

Příště musím vymyslet účinnější strategii, i když kostky jsou kostky a o tom jsem se přesvědčil v míře vrchovaté. Když jsem potřeboval, aby padalo zlato, byly to sluneční nebo měsíční střepy, když jsem potřeboval střepy, padalo zlato.
Pro rodinné hraní tuto hru určitě doporučuji.

Co takhle zkusit... Dice Forge

První, co vás na hře Dice Forge zřejmě zaujme je systém "zakostkování" hracích kostek. Tedy hned vedle velmi pěkného, až pohádkového vzhledu hry samotné, doplněné o skvělý a funkční insert.

Hra samotná je situována do fantasy světa, ve které hráči představují hrdiny, kteří soupeří o body slávy. Přičemž při hře hází svými kostkami, ze kterých získávají zlato, sluneční střepy a měsíční střepy. Za zlato hráči vylepšují kostky a za střepy nakupují karty - provádějí hrdinské činy.

Hra je určena pro 2-4 hráče ve věku od 10 let s hrací dobou okolo 40 minut. Hra se skvěle hodí pro rodinné hraní a hraní s nováčky na poli deskových her. Dice Forge je velice přístupná hra s jednoduchými pravidly a herním mechanismem, který zaručuje, že jsou všichni hráči stále ve hře a nikdo nemusí dlouhé minuty čekat na odehrání hráče před ním.
Dice Forge je také velmi zajímavý vylepšování kostek, kterými hráč hází. Hráč tak může zvýšit své příjmy, pokud mu to padá a být tak před ostatními hráči.

Skvěle funkční je u hry také insert, který zobrazuje chrám a v něm jsou velmi funkčně uloženy jednotlivé komponenty.
Hra se dá pořídit za 950,-Kč a na našem trhu ji v češtině vydala společnost Blackfire. Herní komponenty neobsahují žádný text.
Na serveru Board Game Geek je hra v celkovém pořadí na 335. místě a mezi rodinnými hrami na místě 49.

Report z hraní: Lords of Hellas a Tókaidó

Neobvykle v neděli a to 17.6.2018 jsme se sešli ve čtyřech lidech k na stole připravené hře Lords of Hellas. Sestava byla obměněna oproti o týden dříve premiérovém hraní této hry. Já jsem se ujal hraní za Helenu, Martin za Achillese, Endymion za Persea a Marcel za Hérakla.
Hraní nám zabralo o celou hodinu méně času, než při prvním hraní. Tentokrát jsme o vítězství bojovali 105 minut.

Achilles se postupem času rozlézal po mapě a vše nasvědčovalo tomu, že bude chtít zvítězit buď na chrámy nebo území. Héraklés zase dělal kroku k tomu, aby ovládl monument a ten později udržel až do slavného vítězství. Perseus měl zřejmě v úmyslu hru na území nebo chrámy jako Achilles. Helena se dostala během hry do úzkých a pohybovala se pouze na dvou regionech a tak volila cestu směrem  k lovu nestvůr.
Ač jsem byl přesvědčen, že bych mohl hru vyhrát, až na mě přijde řada a ulovím třetí nestvůru, tak Martin (Achilles), neohrožován svým sousedem na mapě Marcelem (Hérakles) obsadil během jednoho svého kola poslední dva regiony, které k vítězství potřeboval a nám ostatním nechal zajít chuť na vítězství.

Následně, protože bylo ještě dost času, tak jsme sice už jen ve třech, ale usedli jsme ke hře Tókaidó. Zde jsme již nemuseli vařit mozek a v poklidu cestovali po Japonsku za vítězstvím, které jsme k mé velké radosti získal já. Už ani nepamatuji, kdy naposledy jsem nějakou hru vyhrál.

Během putování jsem neustále zvyšoval svůj náskok, přičemž nebyl nikdo, kdo by mě měl šanci předehnat. A zde je konečné skóre:
1. Deth 84 bodů
2. Endymion 67 bodů
3. Martin 53 bodů.

Konečně vyhrál taky někdo jiný než Martin, který v poslední době, když se účastní, vyhrává co může.

Co takhle zkusit... Everdell

Na konci letošního roku si budeme moci zahrát hru, která vypadá na první pohled opravdu velmi hezky a zaujala mě svým vzhledem asi stejně, jako před pár měsíci Dice Forge. Financována byl přes Kickstarter a získala podporu od 6775 hráčů.
Hra, kterou si zahraje 1-4 hráči s hrací dobou mezi 40-80 min a doporučeným věkem 13+, tak to je v číslech Everdell.

Everdell nás zavede do okouzlujícího údolí, pod větve vysokých stromů, mezi potoky, kde se rozvíjí civilizace lesních zvířat. Hráči budou vůdci skupiny tvorů, která se takovou civilizaci snaží rozvinout např. vytvářením nových měst na nově obsazených územích.
Hra samotná je o umisťování pracovníků, kdy ve hře hrajete tři různé akce:
1. umístění pracovníka, pomocí čehož shromáždíme zdroje, získáme karty a nebo hrajeme další speciální akce.
2. hraní karet, kterými obklopíme své město a to až 15 kartami. Ve hře je celkem pět druhů karet pro cestování, výrobu, karty cílů, správy a prosperity. A právě karty určují cestu, která nás přivede k vítězství pomocí různých taktik.
3. příprava na další období, kdy se pracovníci vrací zpět do nabídky a přichází také pracovníci noví.
Hra samotná se hraje od jara do zimy, kdy se hráč, který má město s nejvíce body stává vítězem.

Report z hraní: Lords of Hellas

Už 12.6.2018 se ve fantastickém světě plném mytologie střetli Achilles (Major), Perseus (Deth), Odysseus (Endymion) a Héraklés (Pavel), kteří urputně bojovali o slavné vítězství celé dvě hodiny a tři čtvrtě.

Boj to nebyl vůbec lehký. Všichni jsme hrálo Lords of Hellas poprvé a i přes to, že pravidla hry, která se člověk musí naučit jsou jen o 11 stránkách, tak se v nich nic neopakuje a tak člověk musí při čtení dávat velký pozor, aby byl na hraní řádně připraven.

Na začátku neměl nikdo z nás jasnou představu, jakým směrem se bude při hraní ubírat a na jakou vítěznou taktiku bude hrát, to se v podstatě vykrystalizovalo až tak po hodině hraní, kdy bylo jasné, že Major bude chtít dostavět a udržet region s monumentem. Pavel viděl velkou šanci na severu, kde byl osamocen a uvažoval o vítězství přes obsazení dvou území. Já až v samém závěru, kdy již byl monument dostavěn, jsem zkusil dvakrát neúspěšně ovládnout region s pátým chrámem, což se mi ovšem nepodařilo. Stejně tak, zejména díky mně, se Pavlovi nepodařilo získat dvě území. Endymion se zase snažil opakovaně útočit na Majora, aby byl on tím, kdo po třetím kole bude ovládat region s monumentem, ale ani on nebyl úspěšný a tak se vítězem stal Pán kempení - Major.

O Lords of Hellas jsem toho měl před hraním samotným již dost nastudováno, zejména z videí a musím potvrdit, že je zde skutečně dost důležité sledovat úmysly protivníků, na které je třeba zavčasu patřičně reagovat a to buď tak, že se hráč vrhne směrem k vítězné strategii, která ho přivede k výhře dřív, nebo velice brzy se musí snažit překazit strategii, kterou se snaží vyhrát soupeř.
Ač není hra Lords of Hellas z nejlevnějších, ba naopak, tak mohu říci, že koupě nelituji a brzy se na hrací stůl dostane opět.

Report z hraní: Great Western Trail - Cesta na západ, ano opět

Včera 6.6.2018 jsme pouze s Majorem, který hrál Cestu na západ prvně, zahráli hru, která byla bohatá na umisťování budov a také na zhodnocení stád nakoupeným dobytkem.

Major měl pravidla již dostatečně nastudovaná, tak jsme se příliš nemuseli zdržovat podrobným vysvětlováním a i hra ubíhala jako po másle. Celková herní doba byla nakonec 105 minut a hru jsme si užili.
Jak u této je obvyklé, tak člověk dopředu nemá příliš ponětí o tom, zda bude vítězem právě on a tak na konec přišlo velmi milé překvapení, když jsem zjistil, že jsem s dostatečným náskokem vyhrál.
Bylo to moje třetí hraní této hry, kdy v předchozích jsem okupoval poslední příčku.
Zároveň až při třetím hraní jsem odhalil další herní mechanismus, který jsme doposud hráli špatně a to, že jsme okamžitě po pořízení vykládali karty úkolů na stůl, ale nedávali je na odhazovací balíček, jak to je správně. Poučení pro příště.

Po odehrání i Major konstatoval, že se mu hra líbí a to je dobře. Měla by se stát stálicí v mé sbírce.
Konečné skóre:
1. Deth 84 bodů
2. Major 57 bodů.

Co takhle zkusit: Great Western Trail rozšíření Rails to the North (Cesta na sever)

V letošním roce bude k dispozici (nikoli v naší mateřštině) rozšíření ke hře Great Western Trail: Cesta na západ, které ponese název Cesta na sever. Vzhledem k tomu, že materiál je jazykově nezávislý, tak stačí mít přeložena pravidla a potom se každý vlastník základní hry může pustit do objevování severu. 

Zásadní je zde nový rozšiřující herní plán, kterým se překryje část původního herního plánu, kde jsou zastávky v různých městech, kterých je na této trase nyní o dvě méně. Ovšem v horní části plánu přibyla další města, kam lze krávy dovézt. Pro to budou muset hráči využívat novou pomocnou akci, která má svou destičku a přikládá se k herní desce hráče. Jde o akci, kterou hráči umisťují pobočky (kostičky) a díky nim se dostanou do blízkosti nových destinací, kam krávy lze po železnici dodat. Dále si hráči zpřístupní další bonusy, které se v místech budování poboček nacházejí viz. obrázek výše.

Musím se přiznat, že co o rozšíření vím, tak jsem poněkud rozpačitý a nevím, zda bude mít smysl jej pořizovat. Mám obavu, aby ostatní pomocné akce nepřišly v niveč, když se hráči budou chtít, případně muset sunout na severovýchod USA.

Report z hraní... Great Western Trail: Cesta na západ

Dnes pouze s Martinem jsem si zahrál Cestu na západ, když jindy se hrám pro více hráčů vyhýbám hrát pouze ve dvou. Jenže právě tuto hru spousta hráčů vychvaluje za to, že je stejně dobrá v jakémkoliv počtu a proto jsem to chtěl zkusit.

Hra pěkně plynula a za 95 minut bylo hotovo. Hraní bylo úplně jiné, než když jsme hráli hru poprvé a ve třech. No a jak tomu už v poslední době bývá zvykem, dostal jsem pěkně na frak.
Martin hrál Great Western Trail: Cesta na západ poprvé, ale i tak, zejména díky mnou špatně zvolené strategii, kdy jsem ze začátku "prolítl" mapu příliš rychle, skončil s obřím náskokem.

Konečné skóre:
1. Martin 72 bodů
2. Deth 37 bodů.

Report z hraní: Rising Sun

Včera 29.5.2018 jsme pouze ve třech zahráli Rising Sun. Já hrál podruhé s nováčky u této hry Martinem a Endymionem.
Endymion se ujal klanu Bonsaje, Martin klanu Vážky a já klanu Ryby, který nebyl ve hře při našem prvním hraní této hry.

Spojenectví se během ročních období prostřídalo tak, že každý z nás neměl v jednom ročním období spojence. Bonsaje a Vážky chytře využili poměry na mapě v letním období, kdy byli spojenci a získali dost vítězných bodů na to, aby se ode mne odpoutali.
Následně Endymion umě využíval schopností svého klanu a pořizoval levně karty, přitom Martin zrazoval, koho to jen šlo.
Bodové rozestupy se zvětšovali až na tu míru, že na konci hry jsme mezi sebou měli takřka stejné, ovšem velké, rozestupy viz. výsledky níže.

Konečné skóre po 135 minutách hraní:
1. Endymion 76 bodů
2. Martin 50 bodů
3. Deth 25 bodů.

Hraní mě opět bavilo a hra i v lichém počtu hráčů neztratila nic ze svého kouzla.

Co takhle zkusit... Zima mrtvých: Dlouhá noc

V roce 2014 u nás vydala společnost Mindok hru s hororovým nádechem s názvem Zima mrtvých: Cesty osudu. O dva roky později vydal Mindok samostatně hratelné rozšíření k této hře s názvem Zima mrtvých: Dlouhá noc.
Základní  informace k této hře jsou shodné s těmi k Cestám osudu, tedy hra je vzhledem k tématu doporučována hráčům od 14 let, je určena pro 2-5 hráčů a strávíte u jednotlivých scénářů cca 60-120 minut.
Rozšíření Dlouhá noc, je všeobecně hodnoceno lépe, než Cesty osudu. Využívá stejné herní mechanismy, které jsou jen lehce poupravené a do hry přináší zejména moduly, kterými jsou hlavně nové lokace jako Raxxon nebo Skrýš banditů nebo karty Vylepšení, které za předpokladu umístění dostatečného počtu žetonů zpřístupní určité vybavení. Dále se ve hře objeví Neklidní nemohoucí nebo například Výbušné pasti.

Co na vás vlastně ve hře čeká? Zejména západ o přežití se skvělou atmosférou, která je utvářena krásnými ilustracemi a tématickými texty na kartách. Dokážete tedy přežít krutou zimu po apokalyptické katastrofě ve světe plném oživlých mrtvol?
Hru vyhrajete pouze v případě, že splníte úkoly popsané na kartě úkolu, který máte skrytě před sebou a který má každý hráč jiný. Hru nemusí vyhrát vůbec nikdo, nebo jen jeden hráč, případně více hráčů.
Stejně jako ve hře Battlestar Galactica se ve hře může objevit zrádce. Ten ve hře není nikdy při hře ve dvou hráčích a v případě, že se hráči rozhodnou hrát i ve více hráčích plně kooperativní variantu, potom není zrádce ani ve hře více hráčů.

A proč doma vlastně hru Zima mrtvých: Cesty osudu nebo hru Zima mrtvých: Dlouhá noc ještě nemám. No, mám Battlestar Galacticu, která mi připadá v tom zásadním "stejná". Dále nejsem úplným milovníkem kartonových figurek, i když musím uznat, že vsadit na karton u této hry je asi ta jediná správná volba. Jinak hra vypadá dost hezky a pokud bych měl volit, tak vzhledem k ohlasům bych si vybral Dlouhou noc, která přináší více, než její předchůdce, i když například postav, za které mohou hráči hrát je v Dlouhé noci "pouze 20", zatím co v Cestách osudu jich je celkem 30.

Cena obou zmiňovaných her je stejná a v českých e-shopech za ně nedáte méně, než 1080,-Kč. Na serveru BoardGameGeek je Zima mrtvých: Dlouhá noc na celkovém 147. místě a její předchůdce Zima mrtvých: Dlouhá noc na místě 64.

Report z hraní: Great Western Trail - Cesta na západ

Včera 22.5.2018 jsme usedli prvně ke hře Great Western Trail: Cesta na západ. Hráli jsme ve třech hráčích. Větší počet jsem ani nechtěl, protože jsem měl obavu z dlouhé hrací doby. Přece jen, tato hra podle všeho neměla být dohrána do nějakých 90 minut. Ve třech jsme nakonec hráli 150 minut.

Důležité ovšem bylo, že nedocházelo k prostojům a hra si plynula poklidným tempem a bavila.
Hodně dlouho jsem se této hře vyhýbal zejména ze dvou důvodů a to za prvé - měl jsem obavu, že opakované hnaní dobytka honákem přes mapu, třeba i 7x za hru bude stereotypní a nudné a za druhé - že hra bude příliš dlouhá, když vycházím z různých postřehů, co jsem o hře četl.
Nakonec mohu říct, že mě sice po prvním setkání neuchvátila, ale musím říct, že jde o hru, která se příjemně hraje a určitě se k ní budeme vracet. Je zde kombinace několika herních mechanik a to já mám rád.

Protože k bodování dochází až na konci hry, tak jsme se během hraní jen domnívali, kdo by na tom mohl býti lépe než ti ostatní. Jenaaa měl stále dolary, ani nevím, jak ten kluk nevyzpytatelný to dělal, Milan proplouval hrou podobně jako já, tedy "hlavně nenápadně".
Každopádně na konci hry jsme měli všichni dodávky téměř ve všech městech shodně a Jenaaa pobral více bodů z karet cílů. To zřejmě rozhodlo o vítězi. I když třeba Milan zase pobral dost velký počet vítězných bodů za hodnotu krav ve stádu. Já zase vynikal v počtu bodů z nádraží.

Konečné skóre je ovšem následující:
1. Jenaaa 48 bodů
2. Deth 44 bodů
3. Milan 41 bodů.

Report z hraní: Sagrada

17. května 2018 jsem s dcerou zkusil žhavou novinku v mé sbírce deskových her, kterou je Sagrada. Jak patrno, hráli jsme pouze ve dvou, přičemž hraní nám zabralo cca 15 minut. Hned z kraje musím říct, že koupě určitě nebudu litovat, protože nejen, že se hra líbí dceři (17 let), ale i mě samotnému.
O tom, jak se hra hraje se zde rozepisovat nebudu, neboť to jsem již udělal v mém příspěvku viz. ZDE.

Vzhledem k hernímu mechanismu nedochází k prostojům, ovšem neříkám, že přemýšlivější jedinci hru nebudou zdržovat. V případě naší první partie se tak nestalo.
Hru jsem pořídil pro hraní v rodině a jsem přesvědčen, že i dalším členům rodiny se bude líbit.
Ještě doplním konečné skóre:
1. Deth 46 bodů
2. Terka 39 bodů.

Report z hraní: Rising Sun

Včera 16.5.2018 uteklo 150 minut z odpoledne jako nic. Hráli jsme totiž poprvé Rising Sun, ve čtyřech a hra se líbila všem, kdo se zúčasnili.
Pavel se chopil klanu Lotosu, Major klanu Vážky, Jenaaa klanu Želvy a já hrál za klan Bonsaje. Stejně jako tomu bylo při mých prvních hrách Blood Rage, kdy se mi zatraceně nedařilo, tak jsem i u další hry Erica M. Langa nic nepředvedl a do hry se teprve budu muset dostat.

Klan Želvy rozjel ovládání jednotlivých provincií ve svižném tempu a utrhl se i co se týká počtu vítězných bodů, ale pozor, to bylo na jaře. S příchodem léta se vyměnily uzavřené aliance a zejména co se týká bodů, tak se dopředu dostal klan Bonsaje, kterému sekundovaly Vážky. Právě tito dva byli v létě spojenci.
Na podzim již došlo k ještě většímu navýšení počtu figur na mapě a obsazení dalších území, kdy si své pohlídal klan Lotosu, který celé hře vévodil a zaslouženě s převahou vyhrál díky skvěle zvolené taktice, zejména v období letním.

Na pořadí, které vykrystalizovalo v létě již nic podzim nezměnil a proto hra skončila následovně:
1. Pavel 81 bodů
2. Major 53 bodů
3. Jenaaa 45 bodů
4. Deth 34 bodů.

Jak asi víte, jsou tendence tuto hru srovnávat s Blood Rage. Tomu rozumím, protože hru navrhl stejný autor a vydalo stejné nakladatelství. Za mě jde o dost odlišné hry, které nemá cenu srovnávat. Proto se vyjádřím jen k Rising Sun, který hodnotím jako silně nadprůměrnou hru. Ano vím, hrál jsem pouze jednou, ale i tak je mi jasné, že mě bude bavit. Je zde spousta zajímavých voleb a možností, přitom jsou pravidla snadná k naučení a ač má hra, pro mě možná až příliš pastelový vzhled, tak je příjemná na pohled a figurky jsou vůbec skvěle vyvedené.
Už teď se těším na další hraní Rising Sun.

Co takhle zkusit... Sagrada

Chcete se stát řemeslníkem, který zhotovuje vitráže pro chrám Sagrada Familia. Potom si pořiďte abstraktní deskovou hru Sagrada, která sice není lokalizována do češtiny, ale na Zatrolených hrách jsou herní karty lokalizované ke stažení a zatím pouze pravidla ve slovenštině.
Ve hře samotné se nejprve z pytlíku vytáhnou krásné šestistěnné kostky, které si postupně hráči rozebírají pro umístění do svých vitráží jako kousky skla. Zde se hráči snaží umístit kostičky přesně na místa, podle toho, jak jim zasunuté karty vzorků oken říkají. Těchto karet je ve hře 12 a tak je zde dostatečná variabilita pro další hraní. Hráči umisťují kostky tak, aby vedle sebe nebyly kostky stejných barev, ale aby byly umístěné na patřičná místa s danou číslicí a barvou a za to potom byly inkasovány patřičné vítězné body.
Hází se vždy s kostkami v počtu 2 krát počet hráčů plus 1. Potom si hráči rozebírají hozené kostky tak, že první hráč vybírá a postupně další po jedné kostce až přijde řada na posledního hráče, potom se pořadí obrátí a kostky z hozených vybírá poslední až se dojde k prvnímu hráči, který již vybírá pouze ze dvou. Poslední kostka označí konec kola.
Po 10 kolech hra končí a vyhodnotí se vítěz.

Hra Sagrada (cena 899,-Kč) je v základu určena pro 1-4 hráče, přičemž ke hře existuje rozšíření pro 5-6 hráčů (cena 429,-Kč). Hru koupíte jen v některých českých e-shopech. Rozšíření kromě komponent pro 5. a 6. hráče ještě obsahuje krabičku pro házení kostek viz. obrázek níže.

Herní doba je příjemných 30-45 minut, tak si Sagrada určitě najde své místo ve sbírce rodinných her každého deskovkáře.
Doporučený věk je u této hry 13+, což je zřejmě dáno nutností logického uvažování, pokud chce hráč dosáhnout uspokojivého výsledku.
Mě se po shlédnutí Let´s Playe na YouTube hra líbí moc a je možné, že se jednou objeví mezi mnou vlastněnými kousky.

Co takhle zkusit... Dragon Castle (Dračí palác)

Hra Dragon Castle je inspirována hrou Mahjong Solitaire, což jsem ovšem snad ani nemusel zmiňovat, protože to je každému jasné už při prvním pohledu na tuto abstraktní hru.

Hra je určena pro 2-4 hráče s hrací dobou 30-45 minut. Jde o rodinnou hru, kterou si mohou zahrát děti v pohodě od 8 let.
Ve hře hráči odebírají dlaždice z centrálního herního plánu "Dračího hradu" a umisťují je na svoje hrací desky. Přitom se je snaží umístit tak, aby jim přineslo jejich umístění co nejvíce vítězných bodů. Samozřejmě, že jak odebírání, tak následné umisťování má svá pravidla, ale vězte, že to není nic složitého. Důležitý je každopádně výběr dlaždic, které umisťujete a místo jejich umístění, protože v době, kdy dojde ke spojení nejméně 4 dlaždic stejné barvy, tak se vyhodnotí a hráč získá body. Spojením se má na mysli, když dlaždice spolu sousedí alespoň jednou hranou. Ovšem hráč by se měl snažit o to, aby došlo ke spojení více dlaždic, protože nejvíce bodů se dostane při spojení 8 dlaždic a to už chce trošku přemýšlení při umisťování.

Variabilita hraní je zaručena kartami, které přinášejí do hry různé další mechaniky bodování. Těchto karet je opravdu hodně a přitom se v každé hře používá taková karta jen jedna. Dále je možné na začátku hry Dračí hrad stavět do různých tvarů, což přináší další vítanou změnu, pokud mají hráči odehráno hodně partií.
Hra se mi na první pohled zalíbila, a to zejména po shlédnutí videa ZDE. Co mě ale překvapilo je její cena, která je okolo 1200,-Kč. Zřejmě za to mohou právě kvalitní hrací kameny. Hra Dragon Castle bude dostupná v červenci a není lokalizována do češtiny. I když hrací materiál neobsahuje text, tak by stačilo mít přeložena pravidla.

Report z hraní: Pilíře země a Queendomino

Včera 2.5.2018 jsme si po delší době zahráli s přáteli a na řadu přišla postarší hra Pilíře země, kterou jsme ovšem všichni hráli úplně poprvé.
Po prvním zahrání mohu říct, že jde o hru, která neurazí, ale neoplývá ničím zvláštním. Téma je na mechanismus "namontované" velmi dobře a pravidla nejsou nijak složitá.
Hráli jsme ve třech 90 minut a hra skončila, při stále vyrovnaném průběhu, vítězstvím mé osoby, kdy se dá říct, že rozhodl moment, kdy jsem si všiml karty výhod, která mi dala železo a já jej mohl dobře směnit a tím získat další a rozhodující 4 body.

Konečné skóre:
1. Deth 46 bodů
2. Endymion 43 bodů
3. Pavel 41 bodů.

Další na řadu přišla hra Queendomino, kterou jsme taktéž hráli všichni poprvé a připojila se k nám i moje dcera. Hra nám zabrala 45 minut času.

Hra poklidně ubíhala a jak čas plynul, tak bylo jasné, že nemůžu pomýšlet na přední příčky, ač se mi zprvu zdálo, jak hezky k sobě dílky přikládám. Ostatní byli lepší a tak jsem po výhře v Pilířích zkusil zase pro změnu být poslední.

Konečné skóre:
1. Endymion 64 bodů
2. Terka 56 bodů
3. Pavel 53 bodů
4. Deth 38 bodů.

Queendomino je jednoznačně cíleno na rodinné hraní s dětmi a proto to není úplně hra pro mě. Chybí mi tam trochu větší hloubka. Ovšem zpracování hry, mám na mysli zejména dílky samotné, tak je na velmi vysoké úrovni. Člověk je stále ve hře a při hraní se nenudí. Není zde skoro žádný konflikt a tak děti nebudou zklamané, že jim jejich rodič kazí hru. Určitě jsem rád, že jsem si hru, která není v mém hledáčku vyzkoušel a to bych doporučil i rodičům s dětmi.